Učí Bible celibát kněží?

Učí Bible celibát kněží? Odpovědět



To je zajímavá otázka, na kterou je třeba odpovědět, protože Bible ani neučí, že v Nové smlouvě ustanovené Kristem mají být kněží. Pro více informací si prosím přečtěte naše články o kněžství věřících a vyznání hříchu knězi. Bible se zabývá celibátem církevních představitelů, nikoli však celibátem kněží.



Pokud jde o celibát církevních vedoucích, v 1. kapitole 7. kapitole Korinťanům apoštol Pavel učí: „Neženatý muž se zajímá o Pánovy záležitosti – jak se může líbit Pánu. Ale ženatý muž se zajímá o záležitosti tohoto světa – jak může potěšit svou ženu – a jeho zájmy jsou rozdělené (1. Korintským 7:32-34). V některých případech má celibát pozitivní dopad na službu. Pokud je církevní vedoucí osvobozen od manželských a rodinných povinností, může se lépe soustředit na službu druhým. Ježíš se zmiňuje o některých, kteří se stali eunuchy pro Boží království (Matouš 19:12). Celibát je pro církevní vůdce rozhodně povolen a do určité míry je podporován. Písmo však nikde nevyžaduje celibát pro ty, kdo slouží ve vedoucích pozicích církve.





V 1. Timoteovi 3:1-13 a Titovi 1:6-9 se zdá, že apoštol Pavel předpokládá, že starší, biskupové, dozorci a jáhni budou oddáni. Všimněte si frází manžel jedné manželky (1. Timoteovi 3:2, 12; Titovi 1:6), musí dobře spravovat svou rodinu (1. Timoteovi 3:4,12) a jeho děti ho poslouchají s náležitou úctou (1 Timoteovi 3:4; Titovi 1:6). Pokud jde o související problém, přečtěte si prosím náš článek o tom, zda tato Písma znamenají, že vedoucí církve musí být ženatý a mít děti. I když tato Písma nejsou požadavkem, aby církevní vedoucí byli oddáni, zcela jistě představují povolení, aby vedoucí církve byli oddáni. Je proto antibiblické, aby jakákoli církev vyžadovala od svých vůdců celibát.



Proč tedy římskokatolická církev (a několik dalších křesťanských denominací) vyžaduje celibát kněží/církevních vůdců? Celibát kněží má zajímavou historii. První oficiální církevní prohlášení vyžadující celibát se objevila na koncilech v Elvire (306 n. l.) a Kartágu (390 n. l.), ačkoli klerikální celibát v menší míře tyto koncily rozhodně předcházel. Nakonec se však celibát stal oficiálním požadavkem římskokatolické církve kvůli praxi nepotismu. Církevní vůdci dávali svým dětem pozice v církvi, přestože neměly žádnou kvalifikaci nebo školení. Dále církevní vůdci dávali církevní majetek svým potomkům. V důsledku toho římskokatolická církev nařídila celibát, aby zabránila svým kněžím mít rodinné vazby, které činí nepotismus přitažlivým.



Bible opět vybízí, ale nevyžaduje celibát kněží / církevních představitelů. Pavel ve skutečnosti uznává, že většina církevních vedoucích bude ženat. Římskokatolický požadavek celibátu je smutným příkladem toho, že církev bere něco, co Bible vybízí, a přeměňuje to na požadavek, aby chránila své vlastní zájmy. Ještě smutnější je škoda, která byla způsobena v důsledku antibiblického požadavku římskokatolické církve. Po mužích, které Bůh neobdaroval nebo nepovolal k celibátu (1. Korintským 7:7), se vyžaduje, aby žili v celibátu, a výsledkem jsou obrovská selhání v oblastech cizoložství, smilstva a sexuálního zneužívání dětí.





Top