Mění Bůh svůj názor?

Odpovědět



Malachiáš 3:6 říká: Já Hospodin se neměním. Takže vy, potomci Jákobovi, nejste zničeni. Podobně nám Jakub 1:17 říká: Každý dobrý a dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel, který se nemění jako pohyblivé stíny. Numeri 23:19 je jasné: Bůh není člověk, aby lhal, ani syn člověka, aby změnil názor. Mluví a pak nejedná? Slibuje a neplní? Na základě těchto veršů ne, Bůh se nemění. Bůh je neměnný a neměnný. Je také všemoudrý. Nemůže tedy změnit svůj názor v tom smyslu, že si uvědomí chybu, ustoupí a vyzkouší nový směr.

Jak potom vysvětlíme verše, které jako by říkaly, že Bůh dělá změnit svůj názor? Verše jako Genesis 6:6, Hospodin byl zarmoucen, že stvořil člověka na zemi, a jeho srdce bylo naplněno bolestí. Také Exodus 32:14 hlásá: Tehdy Hospodin ustoupil a nepřivedl na svůj lid pohromu, kterou hrozil. Tyto verše hovoří o Pánu, který činí pokání nebo se něčeho zbavuje, a zdá se, že odporují nauce o Boží neměnnosti.



Další pasáž, která se často používá k tomu, aby se ukázalo, že Bůh mění svůj názor, je příběh o Jonášovi. Bůh prostřednictvím svého proroka řekl Ninive, že zničí město za čtyřicet dní (Jonáš 3:4). Ninive však činilo pokání ze svého hříchu (verše 5–9). V reakci na pokání Asyřanů Bůh ustoupil: Měl soucit a nepřivedl na ně zkázu, kterou hrozil (verš 10).



Existují dvě důležité úvahy týkající se pasáží, které říkají, že Bůh změnil svůj názor. Za prvé, můžeme říci, že výroky, jako je PÁN byl zarmoucen, že stvořil člověka na zemi (Genesis 6:6), jsou příklady antropopatismu (neboli antropopatheie). Antropopatismus je figura řeči, ve které jsou pocity nebo myšlenkové procesy konečného lidstva připisovány nekonečnému Bohu. Je to způsob, jak nám pomoci pochopit Boží dílo z lidské perspektivy. Konkrétně v Genesis 6:6 rozumíme Božímu zármutku nad lidským hříchem. Bůh zjevně nezměnil své rozhodnutí stvořit člověka. Skutečnost, že jsme dnes naživu, je důkazem toho, že Bůh nezměnil svůj názor na stvoření.

Za druhé, musíme mezi nimi rozlišovat podmiňovací způsob prohlášení Boží a bezpodmínečné Boží rozhodnutí. Jinými slovy, když Bůh řekl, zničím Ninive za čtyřicet dní, mluvil podmíněně na reakci Asyřanů. Víme to, protože Asyřané činili pokání a Bůh ve skutečnosti soud nevykonal. Bůh nezměnil svůj názor; Jeho poselství do Ninive bylo spíše varováním, které mělo vyvolat pokání, a Jeho varování bylo úspěšné.



Příkladem bezpodmínečného prohlášení Boha je Pánův slib Davidovi, že tvůj dům a tvé království budou přede mnou trvat navždy; tvůj trůn bude upevněn navěky (2. Samuelova 7:16). V tomto prohlášení není vyjádřena ani předpokládaná žádná výhrada. Bez ohledu na to, co David udělal nebo neudělal, slovo Páně se stane.

Bůh nám říká o varovné povaze některých svých prohlášení a skutečnosti, že bude jednat v souladu s našimi volbami: Pokud kdykoli oznámím, že národ nebo království má být vykořeněno, strženo a zničeno, a pokud tento národ Varoval jsem pokání před jeho zlem, pak ustoupím a nedopustím na něj katastrofu, kterou jsem plánoval. A když jindy oznámím, že se má vybudovat a zasadit nějaký národ nebo království, a když bude v mých očích dělat zlo a nebude mě poslouchat, pak přehodnotím dobro, které jsem pro něj zamýšlel udělat. Řekněte tedy nyní judskému lidu a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Toto praví Hospodin: Hleďte! Připravuji pro vás katastrofu a vymýšlím plán proti vám. Odvraťte se tedy každý z vás od svých zlých cest a napravte své cesty a své činy“ (Jeremiáš 18:7–11). Všimněte si podmiňovacího slova -li : Pokud jsem ten národ varoval, aby činil pokání [jako Asýrie v Jonášovi 3] . . . pak ustoupím. A naopak, Bůh může říci národu, že bude požehnán, ale pokud to bude v mých očích dělat zlo [jako Izrael v Micheášovi 1] . . . pak přehodnotím dobro, které jsem měl v úmyslu vykonat.

Základem je, že Bůh je zcela konzistentní. Bůh se ve své svatosti chystal Ninive soudit. Ninive však činilo pokání a změnilo své způsoby. V důsledku toho se Bůh ve své svatosti nad Ninive smiloval a ušetřil je. Tato změna myšlení je zcela v souladu s Jeho charakterem. Jeho svatost nezakolísala ani trošičku.

Skutečnost, že Bůh mění své zacházení s námi v reakci na naše rozhodnutí, nemá nic společného s Jeho charakterem. Ve skutečnosti, protože Bůh se nemění, On musí zacházet se spravedlivými jinak než s nespravedlivými. Jestliže někdo činí pokání, Bůh důsledně odpouští; jestliže někdo odmítá činit pokání, Bůh důsledně soudí. Je neměnný ve své podstatě, ve svém plánu a ve svém bytí. Nemůže být jeden den potěšen zkroušeným a druhý den se zlobit na zkroušeného. To by ukázalo, že je proměnlivý a nedůvěryhodný. Aby Bůh řekl Ninive, budu tě soudit, a pak (až budou činit pokání) je odmítnou soudit dívej se jako by Bůh změnil názor. Ve skutečnosti Bůh jednoduše zůstal věrný svému charakteru. Miluje milosrdenství a odpouští kajícníkovi. Bůh zapomněl být milosrdný? (Žalm 77:9). Odpověď je ne.

Kdysi jsme byli všichni nepřátelé Boha kvůli svému hříchu (Římanům 8:7). Bůh nás varoval před mzdou za hřích (Římanům 6:23), aby nás přiměl k pokání. Když jsme činili pokání a důvěřovali Kristu ve spasení, Bůh na nás změnil názor a nyní už nejsme nepřátelé, ale jeho milované děti (Jan 1:12). Jako by bylo v rozporu s Boží povahou, kdyby nás netrestal, kdybychom pokračovali v hříchu, tak by bylo v rozporu s Boží povahou potrestat nás poté, co budeme činit pokání. Znamená naše změna srdce, že se Bůh mění? Ne, naše spása ukazuje na skutečnost, že Bůh se nemění, protože kdyby nás nespasil kvůli Kristu, jednal by v rozporu se svým charakterem.

Top