Jak přesný byl test panenství zmíněný v Deuteronomiu 22?

Odpovědět



Část starozákonního zákona se zabývala záležitostí manžela, který obvinil svou novou manželku, že není panna, když si ji vzal. Pokud bylo takové obvinění vzneseno, pak otec a matka mladé ženy přinesou starším města u brány důkaz, že byla panna. Její otec řekne starším: ‚. . . Zde je důkaz o panenství mé dcery.‘ Potom její rodiče vystaví oděv před staršími města (Deuteronomium 22:15–17). Pokud byl dán důkaz o panenství nevěsty, její manžel, který křivě obvinil, byl potrestán a pokutován (verše 18–19); pokud však nebyl nalezen žádný důkaz a obvinění bylo pravdivé, byla nectnostná nevěsta ukamenována k smrti (verše 20–21).

Látka použitá jako důkaz panenství nevěsty byla materiálem obsahujícím krev z nevěstiny zlomené panenské blány. Tyto důkazy shromáždili o svatební noci jiní a nechali si je rodiče nevěsty. Otázkou před námi je, jak spolehlivý byl takový důkaz? Co když nová nevěsta při prvním pohlavním styku nevykrvácí? A co když její panenská blána praskla dříve kvůli nesexuální fyzické aktivitě?



Pro správnou interpretaci a pochopení biblické situace je nezbytné, aby byla situace hodnocena v jejím textovém, kulturním a historickém kontextu – musíme vzít v úvahu kulturní normy a společenské podmínky, ve kterých byla konkrétní situace řešena. Primárním a nejpoužitelnějším významem každé pasáže je význam určený původním čtenářům; všechny ostatní významy, interpretace a aplikace jsou sekundární k tomuto primárnímu významu a nikdy nemohou tento primární význam odporovat, negovat nebo přehlasovat. S ohledem na to musíme vyhodnotit test panenství z Deuteronomia 22 v jeho správném kontextu.



Podívejme se nejprve na tento test panenství v jeho textovém kontextu:

Hned z Deuteronomia 22:13–14 vidíme, že je možné, že obvinění vznesené proti ženě je jen výmysl. Manžel svou nevěstu nemá rád, a protože je s ní z nějakého důvodu nespokojený, použije záminku jejího údajného nedostatku panenství, aby ji pomluvil a nechal ji potrestat. To, co Mojžíšův zákon udělal, bylo rozšířit ochranu na ženy, které byly falešně obviněny z nevěry. Pokud by ze svatební noci existovaly důkazy o jejím panenství, nemohla by být žena potrestána.



Stejný zákon také trestal manžela za lhaní. Zákon jasně stanovil, že pokud by byl důkaz o panenství přítomen, pak by sám manžel čelil tvrdému trestu (Deuteronomium 22:18–19). Bylo by hloupé, kdyby vznesl tak závažné obvinění a předpokládal, že důkaz o jejím panenství nebude k dispozici. Obezřetnost by mu nařídila, aby měl v rukou něco hmatatelnějšího a univerzálně přijatelného, ​​aby svá tvrzení doložil a nespoléhal se na pouhé obvinění.

S ohledem na to si všimněte, že existují dva požadavky, které musí být splněny, než byla žena potrestána: Pokud je však obvinění pravdivé a nelze nalézt žádný důkaz o panenství mladé ženy (Deuteronomium 22:20, zvýraznění přidáno). Za prvé, poplatek musí být pravdivý; za druhé, nesmí existovat žádný důkaz o panenství ženy. První část naznačuje, že má být provedeno vyšetřování a obvinění musí být prokázáno; toto vyšetřování je pak doplněno o nedostatek důkazů ve prospěch. Teprve poté je žena uznána vinnou. Můžeme se tedy domnívat, že konečný rozsudek nebyl zcela založen na přítomnosti či absenci důkazů. Fyzické důkazy nepochybně měly na případ důležitý vliv, ale test panenství látky pravděpodobně nebyl jediným prostředkem k prokázání viny či neviny ženy.

Nyní se podíváme na test panenství ze společenského a historického kontextu:

Často se mýlíme v chápání biblických situací, protože se na situace díváme z perspektivy moderních kulturních a společenských norem. Musíme si pamatovat, že Zákon byl dán Izraelitům brzy poté, co vyšli z egyptského otroctví. Instrukce z Deuteronomia 22 byla dána lidu Izraele, konzervativní a uzavřené komunitě, asi před 3500 lety. Jakým činnostem se v té době a za takových podmínek mohly izraelské dívky věnovat, které by jim zlomily panenskou blánu? Nechyběly žádné sporty, jízda na koni nebo jiné aktivity, které někdy vedou ke zlomení panenské blány. V Egyptě by dívky byly většinou uzavřeny ve svých otrokářských ubikacích. Při své cestě do Kanaánu by zůstali poblíž svých táborů a dokončili domácí práce – opět bez velké šance na příliš namáhavou činnost. Zákonem předepsaný test panenství by tedy byl mnohem přesnější, než co bychom mohli očekávat, vzhledem k dnešním normám.

Bez zdravotnických zařízení, bez gynekologů, bez průzkumů panenství a bez společenského nebo rodinného prostoru umožňujícího sexuální promiskuitu, museli Izraelité spoléhat na test zmíněný v Zákoně. Tento důkaz panenství samozřejmě nebyl spolehlivý, ale za těchto okolností, pro tehdejší dobu a kulturu, neexistovala žádná snadno dostupná metoda potvrzení panenství kromě prostěradla první noci nevěsty. Jak již bylo uvedeno, nedostatek těchto důkazů nebyl sám o sobě usvědčující. Jakékoli obvinění nevěsty z nevhodného chování by muselo být důkladně prošetřeno, než by mohl být vynesen konečný verdikt.

Případy, kdy manželé podezřívali své nové nevěsty z nemravnosti nebo nevěry, nebyly běžné. Neexistuje žádný záznam o tom, že by na základě tohoto zákona byla ukamenována nějaká žena, tím méně jakákoli žena, která byla nespravedlivě popravena kvůli porušení panenské blány před sexem s manželem.

Top