Jak mohu dát svůj život Bohu?

Odpovědět



Všichni žijeme pro něco. Začínáme život plně odhodláni potěšit sami sebe. Jak rosteme, obvykle se to příliš nemění. Naše zaměření se může více rozptýlit mezi oblasti, které jsou pro nás důležité, jako jsou vztahy, kariéry nebo cíle. Základem je ale téměř vždy touha potěšit sami sebe. Hledání štěstí je univerzální cesta.

Nebyli jsme však stvořeni k tomu, abychom žili sami pro sebe. Byli jsme navrženi Bohem, k Jeho obrazu, pro Jeho potěšení (Genesis 1:27; Koloským 1:16). Francouzský filozof Blaise Pascal napsal: V srdci každého člověka je vakuum ve tvaru Boha a nikdy ho nemůže zaplnit žádná stvořená věc. Může být naplněna pouze Bohem, který se dal poznat skrze Ježíše Krista.



V průběhu historie se lidstvo pokoušelo vyplnit toto vakuum vším kromě Boha: náboženstvím, filozofií, lidskými vztahy nebo materiálním ziskem. Nic neuspokojuje, o čemž svědčí všeobecné zoufalství, chamtivost a všeobecná beznaděj, které charakterizují naše dějiny. Ježíš řekl: ‚Pojďte ke mně všichni, kdo jste unaveni a obtíženi, a já vám dám odpočinutí‘ (Matouš 11:28). V Izajášovi 45:5 Bůh říká: ‚Já jsem Hospodin a nikdo jiný není; kromě mě není žádný Bůh.“ Bible je příběhem o Božím neúnavném pronásledování lidských bytostí.



Když přijdeme na místo, kde si uvědomíme, že život není o nás samých, jsme připraveni přestat utíkat před Bohem a dovolit Mu, aby převzal vládu. Jediný způsob, jak kdokoli z nás může mít vztah se svatým Bohem, je přiznat, že jsme hříšníci, odvrátit se od tohoto hříchu a přijmout oběť, kterou Ježíš přinesl, aby zaplatil za hřích. S Bohem se spojujeme skrze modlitbu. Modlíme se ve víře a věříme, že nás Bůh slyší a odpoví. Židům 11:6 říká: 'Bez víry je nemožné líbit se Bohu, protože každý, kdo k němu přichází, musí věřit, že existuje a že odměňuje ty, kdo ho vážně hledají.' Vyznáváme svůj hřích, děkujeme Ježíši za to, že nám připravil cestu k odpuštění, a zveme Ho, aby převzal kontrolu nad našimi životy.

Přijít k Bohu skrze víru v Ježíše Krista znamená, že předáme vlastnictví svého života Bohu. Děláme z něj Šéfa, Pána našich životů. Vyměňujeme svá stará sebeuctívající srdce za dokonalost Ježíše (2. Korintským 5:21). Římanům 12:1 poskytuje vizuální popis toho, co se děje: 'Přineste svá těla jako živou oběť.' Představte si oltář zasvěcený jedinému pravému Bohu. Pak si představte, jak se na něj plazíte, lehnete si a říkáte: ‚Tady jsem, Bože. Jsem hříšník, ale i tak mě miluješ. Děkuji ti, že jsi za mě zemřel a vstal z mrtvých, aby mi mohl být odpuštěn můj hřích. Očisti mě, odpusť mi a učiň ze mě své dítě. Vezmi mě. Já všechny. Od této chvíle chci pro tebe žít.“



Když se obětujeme Bohu, posílá svého Ducha svatého, aby žil v našem duchu (1 Jan 4:13; Skutky 5:32; Římanům 8:16). Život už není o tom, že děláme, co chceme. Patříme Ježíši a naše těla jsou svatým chrámem Ducha (1. Korintským 6:19–20).

Od chvíle, kdy odevzdáváme svůj život Bohu, nám Duch svatý dává sílu a touhu žít pro Boha. Mění naše 'chtít'. Když se Mu denně podřizujeme, modlíme se, čteme Bibli, uctíváme a máme společenství s jinými křesťany, rosteme ve víře a v porozumění tomu, jak se líbit Bohu (2. Petr 3:18).

Ježíš řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať zapři sám sebe, vezme každý den svůj kříž a následuje mě“ (Lukáš 9:23). Cesta, kterou pro nás Bůh chce, často vede jiným směrem, než bychom si zvolili my nebo naši přátelé. Je to volba mezi širokou a úzkou cestou (Matouš 7:13). Ježíš zná účel, pro který nás stvořil. Objevit tento účel a žít podle něj je tajemstvím skutečného štěstí. Následování Ježíše je jediný způsob, jak to kdy najdeme.

Top