Je apoštolská posloupnost biblická?

Odpovědět



Nauka o apoštolské posloupnosti je víra, že 12 apoštolů předalo svou autoritu nástupcům, kteří pak apoštolskou autoritu předali svým nástupcům, pokračující po staletí až do současnosti. Římskokatolická církev vidí Petra jako vůdce apoštolů s největší autoritou, a proto největší autoritu mají jeho nástupci. Římskokatolická církev kombinuje tuto víru s představou, že Petr se později stal prvním biskupem Říma a že římští biskupové, kteří následovali Petra, byli ranou církví přijímáni jako ústřední autorita mezi všemi církvemi. Apoštolská posloupnost spojená s Petrovou nadřazeností mezi apoštoly vede k tomu, že římský biskup je nejvyšší autoritou katolické církve – papež.






Nikde v Písmu však Ježíš, apoštolové ani žádný jiný pisatel Nového zákona nepředložili myšlenku apoštolské posloupnosti. Navíc ani Petr není představen jako nejvyšší nad ostatními apoštoly. Apoštol Pavel ve skutečnosti kárá Petra, když Petr sváděl ostatní na scestí (Galatským 2:11-14). Ano, apoštol Petr měl významnou roli. Ano, možná byl apoštol Petr vůdcem apoštolů (ačkoli kniha Skutků uvádí, že apoštol Pavel a Ježíšův bratr Jakub měli také významné vedoucí role). Ať už to bylo jakkoli, Petr nebyl velitelem ani nejvyšší autoritou nad ostatními apoštoly. I kdyby mohla být apoštolská posloupnost prokázána z Písma, což nelze, apoštolská posloupnost by nevedla k tomu, že by Petrovi nástupci byli absolutně nadřazeni nástupcům ostatních apoštolů.



Katolíci poukazují na to, že Matyáš byl vybrán, aby nahradil Jidáše jako dvanáctého apoštola v 1. kapitole Skutků jako příklad apoštolské posloupnosti. I když Matyáš skutečně následoval Jidáše jako apoštol, není to v žádném smyslu argument pro pokračování apoštolské posloupnosti. Zvolení Matyáše, aby nahradil Jidáše, je pouze argumentem pro to, aby církev nahradila bezbožné a nevěrné vůdce (jako je Jidáš) zbožnými a věrnými vůdci (jako je Matyáš). Nikde v Novém zákoně není zaznamenáno, že by některý z dvanácti apoštolů předával svou apoštolskou pravomoc nástupcům. Nikde žádný z apoštolů nepředpovídá, že předá svou apoštolskou pravomoc. Ne, Ježíš ustanovil apoštoly, aby postavili základy církve (Efezským 2:20). Jaký je základ církve, kterou apoštolové vybudovali? Nový zákon – záznam skutků a učení apoštolů. Církev nepotřebuje apoštolské nástupce. Církev potřebuje učení apoštolů přesně zaznamenané a uchované. A to je přesně to, co Bůh poskytl ve svém Slově (Efezským 1:13; Koloským 1:5; 2. Timoteovi 2:15; 4:2).





Stručně řečeno, apoštolská posloupnost není biblická. Koncept apoštolské posloupnosti se v Písmu nikdy nenachází. V Písmu se nachází to, že pravá církev bude učit to, co učí Písmo, a porovná všechny doktríny a praktiky s Písmem, aby určila, co je pravdivé a správné. Římskokatolická církev tvrdí, že nedostatek trvalé apoštolské autority vede k doktrinálnímu zmatku a chaosu. Je nešťastnou pravdou (kterou apoštolové uznali), že povstanou falešní učitelé (2. Petrův 2:1). Je pravda, že nedostatek nejvyšší autority mezi nekatolickými církvemi vede k mnoha různým výkladům Bible. Tyto rozdíly ve výkladu však nejsou důsledkem nejasností v Písmu. Spíše jsou výsledkem toho, že i nekatoličtí křesťané pokračují v katolické tradici výkladu Písma v souladu se svými vlastními tradicemi. Pokud je Písmo studováno jako celek a ve správném kontextu, lze pravdu snadno určit. Doktrinální rozdíly a denominační konflikty jsou důsledkem toho, že někteří křesťané odmítají souhlasit s tím, co říká Písmo – nikoli výsledkem toho, že neexistuje žádná nejvyšší autorita k výkladu Písma.



Rozhodujícím faktorem pravdivosti církve je soulad s učením Písma, nikoli s apoštolskou posloupností. To, co je zmíněno v Písmu, je myšlenka, že Slovo Boží mělo být vodítkem, kterým se měla církev řídit (Skutky 20:32). Je to Písmo, které mělo být neomylným měřítkem pro vyučování a cvičení (2. Timoteovi 3:16-17). Je to Písmo, ke kterému je třeba přirovnat učení (Skutky 17:10-12). Apoštolská pravomoc byla předávána prostřednictvím spisů apoštolů, nikoli prostřednictvím apoštolské posloupnosti.