Je vůbec možné být svatý, protože svatý je pouze Bůh?

Je vůbec možné být svatý, protože svatý je pouze Bůh? Odpovědět



Svatost není jen možností pro křesťana; svatost je a požadavek . Bez svatosti nikdo neuvidí Pána (Židům 12:14). Rozdíl mezi Bohem a námi je v tom, že On je ze své podstaty svatý, zatímco my se na druhé straně stáváme svatými pouze ve vztahu ke Kristu a v praktické svatosti rosteme pouze tím, jak duchovně dospíváme. Nový zákon zdůrazňuje pronásledování svatosti v tomto světě a konečnou dosažení o svatosti v budoucím světě.



Být svatý znamená, že jsme především odděleni pro čestné použití. Kdežto my jsme kdysi byli pošetilí, neposlušní, svedení z cesty, otroci různých vášní a rozkoší. . . Bůh náš Spasitel. . . spasil nás ne pro skutky, které jsme vykonali ve spravedlnosti, ale podle svého vlastního milosrdenství, obmytím znovuzrozením a obnovou Ducha svatého (Titovi 3,3-5; srov. 1 Kor 6,11). Pán se chopil iniciativy, aby nás vytrhl z našeho dřívějšího životního stylu. Zachránil nás, očistil nás a oddělil pro spravedlnost. Jestliže jsme uvěřili v Krista pro spasení, byli jsme obmyti znovuzrozením Ducha svatého a odděleni od světa pro zbožnost (viz Římanům 12:2).





Snaha o svatost však nekončí, když přicházíme ke Kristu. Ve skutečnosti to teprve začíná! Existuje poziční svatost, kterou zdědíme při regeneraci, a praktická svatost, kterou musíme aktivně sledovat. Bůh od nás očekává, že budeme pěstovat životní styl svatosti (1 Petr 1:14-16) a přikazuje nám, abychom se očistili od veškeré poskvrny těla i ducha a zdokonalovali svatost v bázni Boží (2. Korintským 7:1 NASB). Přivádět svatost k dokonalosti znamená, že bychom se měli každým dnem zvyšovat v duchovní plodnosti. Máme se považovat za mrtvé hříchu (Římanům 6:11) a odmítat se vrátit ke svému dřívějšímu životnímu stylu. Tímto způsobem se očistíme od toho, co je nečestné, stáváme se nádobami pro čestné použití, oddělenými jako svaté, užitečné pro pána. . . za každý dobrý skutek (2. Timoteovi 2:21). Svatost je znakem každého pravého křesťana (1 Jan 3:9-10).



Pěstování životního stylu svatosti neznamená, že musíme sestavit seznam toho, co dělat a co nedělat, podle čeho žít. Jsme osvobozeni od litery zákona, který zabíjí (2. Korintským 3:6) a nyní žijeme podle příkazů Ducha svatého (Galatským 5:16-18).



Je nám řečeno: Pracujte na svém spasení s bázní a chvěním, neboť je to Bůh, kdo ve vás působí, abyste chtěli i konali pro své potěšení (Filipským 2:12-13). V tomto verši vidíme spolupráci mezi Bohem a Jeho dětmi při posvěcení. Zjišťujeme, co v nás Bůh působí, protože Bůh má časovou osu pro ctnosti, které si přeje pěstovat v našich životech. Naší odpovědností je podřídit se Jeho přáním a věnovat se soustředěné pozornosti a velké péči těm věcem, které v nás nechává růst. Svatost nebude v našich životech dokončena bez jakéhokoli úsilí z naší strany. Jsme zváni k účasti na Božím díle v nás. Nebudeme vynášeni do nebe na květinových záhonech pohody, jak říká stará hymna.



To je možná ta nejdůležitější lekce, kterou se jako křesťané můžeme naučit. Nejvyšší touhou Boha pro svůj lid je, abychom byli svatí – přizpůsobení obrazu Jeho Syna, Ježíše (Římanům 8:29; 1 Tesalonickým 4:3-4). Svatost je vůle Boží pro náš život.

Samozřejmě, že tělo je slabé (Marek 14:38). Nikdo z nás v tomto světě nedosáhne bezhříšné dokonalosti, ale Bůh se postaral o náš hřích. Vyznáváme-li své hříchy, je věrný a spravedlivý a odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti (1 Jan 1:9). Naše úsilí o svatost v tomto světě zahrnuje každodenní vyznávání a opouštění hříchu (viz Židům 12:1-3).

Bůh nám pomáhá v naší slabosti tím, že nám dává svého svatého Ducha, který nám zjevuje Kristovu mysl a umožňuje nám plnit Jeho vůli (1. Korintským 2:14-16; Filipským 2:13). Když se poddáme Duchu, stáváme se křesťany nesoucími ovoce a přinášíme úrodu, kterou má Bůh zalíbení (Galatským 5:22-23). Na druhou stranu, když potlačujeme dílo Ducha svatého tím, že se bouříme proti Jeho vůli pro nás, potlačujeme Boží plán, sabotujeme svůj vlastní duchovní růst a zarmucujeme Ducha svatého (Efezským 4:30).

Pokud byl Bůh dostatečně milostivý, aby nás vykoupil z hříchu a smrti a dal nám nový život v Kristu, to nejmenší, co můžeme udělat, je nabídnout Mu své životy zpět v naprosté odevzdanosti a svatosti, což je k našemu prospěchu (srov. Deuteronomium 10: 13). Kvůli Božímu milosrdenství bychom měli být živými oběťmi, svatými a Bohu milými (Římanům 12:1; srov. Deuteronomium 10:13). Jednoho dne v nebi budeme osvobozeni od hříchu a všech jeho následků. Do té doby upřeme své oči na Ježíše, původce a zdokonalovatele naší víry, a pokračujeme v běhu našeho závodu (Židům 12:2).



Top