Shrnutí Knihy 2 králů

Shrnutí knihy 2 králů – biblický průzkum Autor: Kniha 2 králů neuvádí svého autora. Traduje se, že prorok Jeremiáš byl autorem 1. a 2. Krále.






Datum psaní: Kniha 2 králů byla spolu s 1. králem pravděpodobně napsána mezi 560 a 540 př.



Účel psaní: Kniha 2 králů je pokračováním Knihy 1 králů. Pokračuje v příběhu králů nad rozděleným královstvím (Izraelem a Judou.) Kniha 2 králů končí konečným svržením a deportací lidu Izraele a Judy do Asýrie a Babylóna.



Klíčové verše:





2 Královská 17:7-8: To vše se stalo, protože Izraelci zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu, který je vyvedl z Egypta z područí faraona, krále egyptského. Uctívali jiné bohy a řídili se zvyky národů, které před nimi Hospodin vyhnal, a také zvyky, které zavedli králové Izraele.“



2 Královská 22:1a-2: „Josiášovi bylo osm let, když se stal králem, a kraloval v Jeruzalémě jednatřicet let. Činil to, co je správné v Hospodinových očích, a chodil po všech cestách svého otce Davida, neuchyloval se napravo ani nalevo.'

2 Královská 24:2: Hospodin proti němu vyslal babylonské, aramejské, moábské a amonské nájezdníky. Poslal je zničit Judu podle Hospodinova slova, které hlásali jeho služebníci proroci.

2 Královská 8:19 Hospodin však kvůli svému služebníku Davidovi nechtěl Judu zničit. Slíbil, že bude navždy udržovat lampu pro Davida a jeho potomky.

Stručné shrnutí: Second Kings zobrazuje pád rozděleného království. Proroci nadále varují lid, že se blíží Boží soud, ale oni nebudou činit pokání. Izraelskému království opakovaně vládnou zlí králové, a přestože je několik judských králů dobrých, většina z nich odvádí lid od uctívání Hospodina. Těchto několik dobrých vládců spolu s Božími proroky nemůže zastavit úpadek národa. Severní království Izraele je nakonec zničeno Asyřany a asi o 136 let později je zničeno Babyloňany Jižní království Judské.

V Knize 2 králů jsou tři prominentní témata. Za prvé, Pán bude soudit svůj lid, když neposlechnou a obrátí se k Němu zády. Nevěrnost Izraelitů se odrážela ve zlém modlářství králů a vedla k tomu, že Bůh uplatnil svůj spravedlivý hněv proti jejich vzpouře. Za druhé, slovo pravých proroků Božích se vždy splní. Protože Pán vždy dodržuje své slovo, jsou vždy pravdivá i slova jeho proroků. Za třetí, Pán je věrný. Vzpomněl si na svůj slib Davidovi (2. Samuelova 7:10–13) a navzdory neposlušnosti lidu a zlých králů, kteří jim vládli, Hospodin Davidovu rodinu neukončil.

Předpovědi: Ježíš používá příběhy vdovy ze Sarepty z 1. Královské a Námana ve 2. Královské k ilustraci velké pravdy o Božím soucitu s těmi, které Židé považovali za nehodné Boží milosti – s chudými, slabými, utlačovanými, celníky, Samařany, pohany. . Tím, že Ježíš uvedl příklady chudé vdovy a malomocného, ​​se ukázal jako Velký Lékař, který uzdravuje a slouží těm, kdo nejvíce potřebují božskou svrchovanou milost. Stejná pravda byla základem tajemství Kristova těla, Jeho Církve, která měla pocházet ze všech úrovní společnosti, mužů i žen, bohatých i chudých, Židů i pohanů (Efezským 3:1-6).

Mnoho Elíšových zázraků předznamenalo zázraky samotného Ježíše. Elíša vychoval syna Sunamitky (2Kr 4,34-35), uzdravil malomocného Námana (2Kr 5,1-19) a rozmnožil bochníky chleba, aby nasytil sto lidí a něco zbylo (2Kr 4:42 -44).

Praktická aplikace: Bůh nenávidí hřích a nedovolí, aby to pokračovalo donekonečna. Pokud Mu patříme, můžeme očekávat Jeho kázeň, když Ho neposloucháme. Milující Otec napravuje své děti v jejich prospěch a aby dokázal, že Mu skutečně patří. Bůh může občas použít nevěřící k nápravě svého lidu a před vynesením soudu nás varuje. Jako křesťané máme Jeho Slovo, které nás vede a varuje, když sejdeme z Jeho cesty. Stejně jako dávní proroci je Jeho Slovo důvěryhodné a vždy mluví pravdu. Boží věrnost svému lidu nikdy nezklame, i když my ano.

Příběhy vdovy a malomocného jsou pro nás příkladem ohledně Těla Kristova. Stejně jako se s nimi Elíša slitoval z nejnižších vrstev společnosti, i my máme v našich církvích vítat všechny, kdo patří Kristu. Bůh nerespektuje osoby (Skutky 10:34) a neměli bychom jím být ani my.



Top