Jaké jsou důsledky odvrácení se národů od Boha?

Odpovědět



Žalm 33:12 říká: Požehnaný národ, jehož Bohem je Hospodin, lid, který si vyvolil za dědictví! Žalmista mluví o izraelském národě. Bůh si vybral Izrael jako národ, skrze který přivede svého zaslíbeného Mesiáše (Deuteronomium 18:15; Malachiáš 4:5–6; Izajáš 7:14–16). Slíbil, že Izraelity poskytne, požehná a ochrání, pokud Ho budou následovat. Ale Starý zákon nám poskytuje srdcervoucí podrobnosti o tom, co se stalo, když se od Něho odvrátili (Ezechiel 5; 20:8; Izajáš 1). Historie Izraele nám ukazuje některé důsledky, které mohou potkat národ, když se jeho lid odvrátí od Boha.

Žádný jiný národ na zemi nebude mít v Božím velkolepém plánu takové postavení, jaké má Izrael. Bylo by chybou nárokovat si mnoho konkrétních zaslíbení, které Bůh dal Izraeli, protože byly pro určitý čas a účel. Například dnešním národům se neslibuje úroda a zdravý dobytek, pokud budou dodržovat mojžíšský zákon (viz Deuteronomium 28:4); toto zaslíbení bylo pro Izrael pod starou smlouvou v zaslíbené zemi – požehnání bylo konkrétně vázáno na zemi Izrael (verš 11). Ale mnohé z obecných zásad, které se nacházejí v Písmu, platí pro každého. Z historie Izraele se můžeme naučit, co obecně očekávat, když národy ctí Pána, a co obecně očekávat, když se bouří proti Jeho příkazům.



Dokud Izraelité ctili Hospodina, ničili modlářské chrámy a dodržovali Boží přikázání, Hospodin se aktivně zapojoval do jejich obrany, když proti nim bojovaly jiné národy. Exodus 14 je prvním příkladem Pána jako Obránce pro nově vytvořený národ Izrael. Když Mojžíš vyvedl lid z Egypta, farao a jeho vojska se za nimi hnali. Lidé byli vyděšení a začali pochybovat, zda Mojžíš ví, co dělá. Ale pak Mojžíš odpověděl lidu: ‚Nebojte se. Stůj pevně a uvidíš vysvobození, které ti Pán dnes přinese. Egypťany, které dnes vidíte, už nikdy neuvidíte. Pán bude bojovat za vás; stačí jen být v klidu“ (Exodus 14:13–14). Následovalo zázračné rozdělení Rudého moře (verše 21–22).



Na rozdíl od tohoto zázračného zásahu nám Bible dává příklady, kdy Bůh odmítl zasáhnout, když na Izrael přišlo zničení. Druhá Královská, začínající ve 24. kapitole, podrobně popisuje konec Božího požehnání Izraeli. Boží vyvolený lid se vzepřel Hospodinu, postavil modlářské chrámy a naplnil své životy smilstvem, vraždami a cizoložstvím. Znesvěcovali chrám a ignorovali Zákon po celé generace. Bůh poslal proroky, aby je vyzvali k pokání, ale oni neposlouchali a často tyto posly zabíjeli (Lukáš 11:27–28). Pán je opakovaně varoval, a když odmítli naslouchat, poslal rozsudek v podobě útočníků, kteří je vzali do zajetí a zničili jejich města (2. Královská 24:12–14). Kdysi velký národ byl ponížen a ztratil požehnání, která mu Bůh chtěl dát. Obecnou zásadou, kterou se z toho učíme, je, že hřích přináší negativní důsledky. Galatským 6:7 je Boží varování pro jednotlivce a národy, že se mu nebudou posmívat. Sklízíme to, co zasejeme.

Mnoho starověkých národů nyní neexistuje, protože si za svůj hřích vynesly Boží soud. Edom (Jeremjáš 49:17–22), Asýrie (Sofonjáš 2:13–15), Sodoma (Genesis 18:20) a Babylón (Jeremjáš 51) byly podle biblických proroků vyhlazeny pro své zlo před Pán. Nezůstali zde žádní zástupci Chetitů (Exodus 23:23), Moábců (Sofonjáš 2:8–10) nebo Pelištejců (Sofonjáš 2:5) kvůli jejich tvrdošíjné vzpouře proti Hospodinu.



Bůh požehnal Izraeli tím, že se mu dařilo, když ho lidé ctili. Bůh je přivedl do země oplývající mlékem a medem (Numeri 14:8). Když Ho uposlechli, slíbil, že jim poskytne vše, co potřebují, a ochrání jejich životy (Exodus 23:25–26). Záleželo mu na tom, aby žili pokojně a šťastně (1. Královská 4:25; Žalm 29:11; Přísloví 19:23). Přikázal jim, aby ctili jeho soboty, aby měli odpočinek (Leviticus 19:30). Když však Izrael následoval bezbožné krále do modlářství a smilstva, Bůh seslal na zemi, kterou miloval, hlad a mor (Ezechiel 5:17). Z toho se učíme, že Pán má radost z toho, že se daří svým věrným služebníkům (Žalm 25:12–13; Přísloví 13:21). Hmotné bohatství není důkazem, že Bůh žehná národu, protože zlí králové a země také prosperují. Když však ctíme Pána a posloucháme Jeho přikázání, sklízíme výhody života čestně, morálně a čestně. Národ, který ctí Boží zákony, má z toho také prospěch. Historie ukazuje, že ty, které ne, jsou často zničeny zevnitř.

Bůh nám dává své zákony pro naše vlastní dobro. Stvořil nás, abychom s Ním měli společenství a chodili ve spravedlnosti. Když to děláme, žijeme ve zdravých hranicích, které stanovil, a jsme chráněni před velkou bolestí srdce a katastrofou, kterou Satan vymyslí. Ale když se národ odvrátí od pravého Boha a stane se svým vlastním bohem, Pán sejme svou ochrannou ruku a umožní tomuto národu zažít svět, který si vyžádal. Římanům 1:18–32 nám ukazuje vývoj lidí a národů, které se vzepřely Bohu a nově definovaly morálku. Homosexualita, nespoutaný chtíč a modlářství jsou součástí Božího soudu nad národem, který se od Něho odvrátil.

Dobrou zprávou je, že Bůh zná ty, kdo jsou Jeho, a slibuje, že je odmění, i když se všichni ostatní odvrátili. Malachiáš 3:13–18 obsahuje jednu z nejvíce uklidňujících pasáží ve Starém zákoně. Připomíná nám, že Bůh bdí, všechno ví a bude spravedlivě soudit. I když se národ odvrátí od Boha, jednotlivci v tomto národě Ho mohou stále následovat a vědět, že jejich jména jsou zapsána v Boží pamětní knize.

Top