Co se můžeme naučit od kmene Dan?

Odpovědět



Kmen Dan byl skupinou lidí, kteří pocházeli z pátého syna Jákoba, Dana. Jákob měl dvanáct synů, kteří se stali patriarchy dvanácti kmenů Izraele. Historie kmene Dan je pro nás obzvláště poučná v tom, že obsahuje mnoho příkladů tendence lidí řídit se umělým náboženstvím před biblickou vírou v Boha. To je zcela v rozporu s Písmem, které nás učí, že nikdo nebude v jeho očích prohlášen za spravedlivého, když bude dodržovat zákon (Římanům 3:20) a bez víry není možné líbit se Bohu (Židům 11:6).

Když Izraelité přišli do země Kanaán, byla každému kmeni přidělena losem určitá území. Kmen Dan dostal část země, která byla menší než ostatní pozemky, ale byla úrodná a měla také hranici podél Středozemního moře, kde měli k dispozici rybolov a obchod.



Kmen Dan však tuto oblast nikdy plně nedobyl v důsledku nedostatku víry v Boha. To platilo i pro ostatní kmeny, jak jasně učí rané kapitoly knihy Soudců, a vedlo to k období v období Soudců, kde se říkalo: V těch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal to, co bylo správné v jeho vlastních očích. Soudců 18:1–31 vypráví příběh o lidu Danu, který upadl do modlářství. Také se jim nelíbilo území, které bylo jejich, a tak vyslali špiony, aby našli lepší oblast. Na severu se někteří zástupci Dana dozvěděli o oblasti, kde žila mírumilovná skupina lidí. Kmen Dan vzal věci do svých rukou a vyhladil obyvatele této země, aby pak mohli přesunout celý kmen do oblasti blízko pramenů řeky Jordán, jižně od dnešního Libanonu. Tam založili své hlavní město a nazvali ho Dan.



Později v historii Hebrejů bylo království rozděleno po vládě Šalomouna. Království se rozdělilo na deset izraelských kmenů na severu a dva judské na jihu. Lidé z Danu byli v severním království Izraele. V 1. Královské 12:25–33 se dozvídáme, že král Jarobeám se obával, že ti, kdo žili v jeho království na severu, stále sestoupí do jižního království, aby se poklonili v Jeruzalémě, protože tam se nacházel chrám, který Bůh zmocnil. . Jeroboám tedy postavil další dva oltáře, aby je lidé svého národa mohli uctívat. Zavedl uctívání na jihu v Bételu a na severu v Danu. Na každém místě postavil zlaté tele a zavedl zvláštní dny a svátky, kdy se lidé setkávali. Je smutné, že toto uměle vytvořené uctívání v Danu bylo jedním z jeho trvalých dědictví.

Dnes se mnoho lidí řídí různými lidmi vytvořenými náboženstvími a je přesvědčeno, že všechny cesty vedou k Bohu. Bohužel tyto skupiny následují způsoby kmene Dan. Přísloví 16:25 nám říká, že existuje cesta, která se člověku zdá správná, ale jejím koncem je cesta smrti. Ježíš učil, že cesta k Bohu byla konkrétní, když řekl: Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne (Jan 14:6). Jan 3:36 učí, že kdo věří v Syna, má život věčný; a kdo nevěří Synu, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. Poučit se z Danových chyb by znamenalo uctívat samotného Boha Bible a žít pro Něho vírou.



Top