Co má Bible na mysli, když mluví o skřípání zubů?

Odpovědět



Přesná fráze skřípání zubů se nachází na několika místech v Bibli a používá se výhradně ve vztahu ke konečnému soudu nad hříšníky, kde je kombinován buď s pláčem, nebo nářkem. Řecký výraz pro skřípění zubů doslova znamená skřípání zubů.

Část toho, co skřípání zubů sděluje, je jistě bolest, zvláště když je skřípání kombinováno s pláčem. Když si člověk udeří kladivem do palce, běžně sevře oči a silně skřípe zuby. Pláč a skřípění zubů v Písmu je však mnohem děsivější, částečně proto, že trvá věčnost.



Skřípění zubů se objevuje jinde v Písmu v jiných kontextech, než je pocit bolesti. Ve Skutcích 7:54 se skřípění zubů děje v hněvu kvůli tomu, co Štěpán řekl židovské radě: Zuřili a skřípali na něj zuby. Žalm 37:12 říká: Bezbožní plánují proti spravedlivým a skřípou na ně zuby (viz také Žalm 35:16; 112:10; a Pláč 2:16). V těchto pasážích ničemní lidé skřípou zuby na spravedlivé, když proti nim zlovolní spiknutí nebo je neschvalují. Skřípění zubů bylo zřejmě projevem velké neúcty a hněvu.



Ježíšova první zmínka o pláči a skřípění zubů pochází z Matouše 8:12, kde přirovnává království nebeské k hostině, na kterou přicházejí mnozí ze všech částí světa, aby usedli ke stolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem. Ostatní jsou však uvrženi do vnější temnoty, kde je pláč a skřípění zubů. Ve svém podobenství o plevelu zasetém na poli Ježíš znovu popisuje osud těch, kteří Ho odmítají, tentokrát k popisu přidává ohnivou pec, do které budou uvrženi (Matouš 13:41–42). Příběh hosta, který přichází na Beránkovu svatební hostinu bez vhodného oděvu, je uvržen do vnější temnoty, kde je pláč a skřípění zubů (Matouš 22:11–13), stejně jako zlý služebník popsaný v Matoušovi 24: 44–51 a bezcenný služebník v podobenství o hřivnách (Matouš 25:14–30).

Všechny tyto zmínky o pláči a skřípění zubů mají jedno společné – nepopiratelný fakt, že ty, kdo nepatří Kristu, čeká strašný osud, zatímco Jeho děti si s Ním budou navždy užívat blaženosti v nebi. Peklo bude místem úzkosti, výčitek svědomí, bolesti a neštěstí. Nebe bude místem, kde jim Bůh nakonec setře každou slzu z očí. Už nebude smrti ani truchlení ani nářku ani bolesti, protože starý řád věcí pominul“ (Zjevení 21:4). Bída, která způsobuje skřípění zubů, bude v nebi neznámá a nebude tam žádný pláč, žádný nářek a žádné slzy.



Je smutné, že ti, kdo odmítají Boha, si v pekle uvědomí, co skutečně ztratili, a uvědomění si, že neexistuje žádná druhá šance, jim způsobí, že pocítí plnou tíhu bolesti, která je s tímto poznáním spojena. Úzkost z odloučení od Boha nezmizí. Je věčný a neúprosný. Všichni si zasloužíme takový trest: Všichni totiž zhřešili a nedosahují Boží slávy (Římanům 3:23), ale Bůh nám ve svém milosrdenství umožnil vyhnout se té věčné bolesti a utrpení. Pavel vysvětluje: Mzdou za hřích je smrt, ale darem Božím je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu (Římanům 6:23).

Všichni, kdo přijmou dar, který Bůh dal skrze smrt a vzkříšení Ježíše Krista, uniknou věčnému pláči a skřípění zubů. Pavel prohlašuje: Vyznáš-li svými ústy: ‚Ježíš je Pán‘ a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Neboť srdcem věříte a jste ospravedlněni a svými ústy vyznáváte a jste spaseni (Římanům 10:9–10). Ježíš používá mocné obrazy, jako je nářek a skřípění zubů, aby ilustroval, jak důležité je odvrátit se od hříchu, který vede do pekla, a obrátit se k Tomu, kdo jediný poskytuje spasení.

Top