Co říká Bible o dodržování svých slibů/přísah?

Odpovědět



Existuje asi 30 biblických odkazů na sliby, z nichž většina pochází ze Starého zákona. Knihy Leviticus a Numeri obsahují několik odkazů na sliby ve vztahu k obětem a obětem. Izraelité, kteří porušili sliby, zvláště sliby Bohu, měli strašlivé následky.

Příběh o Jeftovi ilustruje pošetilost skládání slibů, aniž bychom chápali důsledky. Než vedl Izraelity do bitvy proti Ammonitům, učinil Jefta – popisovaný jako udatný udatný muž – unáhlený slib, který dá Hospodinu tomu, kdo jako první vyjde ze dveří, aby se s ním setkal, pokud se vrátí domů jako vítěz. Když mu Pán dopřál vítězství, ten, kdo mu vyšel vstříc, byla jeho dcera. Jefta si vzpomněl na svůj slib a nabídl ji Hospodinu (Soudci 11:29–40). Zda měl či neměl Jefta dodržet tento slib, je pojednáno v jiném článku. To, co tato zpráva ukazuje, je pošetilost unáhlených slibů.



Ježíš učil o slibech: Slyšeli jste, že bylo lidu dávno řečeno: ‚Neporuš svou přísahu, ale dodržuj přísahu, kterou jsi učinil Hospodinu.‘ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte, buď nebe, protože to je Boží trůn; nebo při zemi, neboť to je podnož jeho nohou; nebo Jeruzalémem, neboť je to město Velkého Krále. A nepřísahej na svou hlavu, protože nemůžeš udělat ani jeden vlas bílý nebo černý. Jednoduše nechte své ‚Ano‘ být ‚Ano‘ a vaše ‚Ne‘, ‚Ne‘; cokoli nad toto pochází od Zlého (Matouš 5:33–37).



K pochopení Ježíšových slov zde pomůže několik základních informací. Tehdejší náboženští vůdci prosazovali dodržení slibu -li byl to veřejný slib s použitím Božího jména; pokud však byl slib učiněn v průběhu každodenního rozhovoru a odkazoval pouze na nebe nebo zemi nebo Jeruzalém, nebyl ve skutečnosti závazný. Lidé měli mezeru. Mohli by ve svých rozhovorech lhát nebo přehánět a dodávat si atmosféru důvěryhodnosti tím, že by řekli: Přísahám při nebesích, že je to pravda! Nemohli být pohnáni k odpovědnosti, protože výslovně nepřísahali při Božím jménu a slib byl soukromý. Ježíš se proti této myšlence postavil. Když něco přísaháš, měla by to být pravda, říká. Ve skutečnosti stačí říct ano nebo ne. Vaše slovo by mělo být dobré. Není potřeba přehnaných výrazů, které by váš případ podpořily.

Žalm 15:4 popisuje spravedlivého jako toho, kdo dodržuje přísahu, i když to bolí, a nemění svůj názor. Ježíšovo učení v Matouši 5 podporuje tento biblický princip. Přísahy jsou závazné, i když jsou vysloveny frivolně nebo soukromě jako součást každodenní konverzace. Slib je slib a v Božích očích není žádná mezera, která by člověku dovolila porušit přísahu.



Ježíš tedy neodsuzoval všechny formy slibů, smluv nebo dohod. Ježíš mluvil o druhu spontánního slibu, který někdo udělá, když někdo řekne: Křižuji své srdce a doufám, že zemřu, nebo přísahám na hromadu Biblí nebo přísahám na život své matky. Ježíš varuje před používáním těchto typů prohnaných přísah. Jeho učení v Matouši 5 nemá odradit od pečlivých, promyšlených slibů, jako jsou svatební sliby nebo zákonná smlouva.

Zásada je zde pro křesťany jasná: buďte opatrní při skládání slibů, ať už Pánu, nebo jeden druhému. Skutečnost, že jsme náchylní k chybám v úsudku, znamená, že můžeme dělat sliby pošetile nebo z nezralosti. Dále, naše neformální sliby (přísahám při všech andělech v nebi!) jsou zcela zbytečné. Naše slovo je naše pouto.

Top