Co říká Bible o světskosti?

Odpovědět



Slovníková definice světského se vztahuje k dočasnému světu nebo je mu věnována. Světáctví je tedy podmínkou zaujetí světskými záležitostmi, zvláště zanedbáváním duchovních věcí. Bible má mnoho co říci o světskosti, nic z toho není dobré.

Pavel klade rovnítko mezi světství a duchovní nezralost v 1. Korintským 3:1-3, kde se obrací na věřící v korintské církvi s ohledem na jejich světské chování. I když byli věřící – nazývá je bratry – byli to duchovní děti, které nechápaly hluboké Boží věci, o které se s nimi Pavel chtěl podělit. Nikdy nepokročili, když se naučili základy víry, a zdálo se, že byli spokojeni, že tam zůstali. Tento nedostatek zralosti vedl k tomu, že se chovali, jako by byli stále součástí nespaseného světa. Hádali se mezi sebou o to, kdo z nich je větší, protože kterého z apoštolů následovali (1. Korintským 1:11-13; 3:4), ale ve skutečnosti nenásledovali žádného z nich, místo toho sledovali své vlastní chtíče a touhu po povyšovat se nad ostatní. Pavel je nabádal, aby vyrostli a dozráli ve víře, aby přestali se světským chováním.



Listy vykreslují světovost jako pravý opak zbožnosti. Moudrost světa není vůbec moudrostí (1. Korintským 3:18-19). Je to spíše pošetilost, zvláště světová moudrost na téma náboženství. Vidíme to dnes v nekonečných diskusích o duchovnosti lidí, jejichž duchovní moudrost není založena na ničem jiném než na světských iluzích. Pravá moudrost, která pochází od Boha, je v celém Písmu postavena vedle sebe s pošetilou moudrostí světa. Poselství o kříži je bláznovstvím pro ty se světskou moudrostí, kteří hynou (1. Korintským 1:18), protože pravá moudrost nepochází z lidských filozofií, ale z Božího slova. Opravdové zbožnosti se svět vždy brání.



Dále Pavel odkazuje na světský zármutek (2. Korintským 7:10), který je opakem zbožného zármutku, který pochází z pravého pokání. Boží zármutek je to, co pociťujeme nad svým hříchem, když ho vidíme tak, jak ho vidí Bůh, a když je náš pohled na něj v souladu s Jeho. Naproti tomu světský zármutek nepochází z poznání hříchu proti svatému Bohu, ale spíše z okolností, ve kterých se světští nacházejí. Světský smutek pramení z lásky k sobě samému a může pocházet ze ztráty přátel nebo majetku, ze zklamání nebo ze studu a hanby. Ale jakmile se okolnosti upraví, světský smutek zmizí. Boží zármutek však lze zmírnit pouze obrácením se ke Kristu, který jediný poskytuje osvobození od smutku, trestu a moci hříchu.

Nakonec Písmo jasně rozlišuje mezi přátelstvím s Bohem a přátelstvím se světem. Jakub 4:4 nám říká, že přátelství se světem je nenávistí vůči Bohu. Dále říká, že každý, kdo se rozhodne být přítelem světa, se stává nepřítelem Boha. Apoštol Jakub používá silná slova nenávist a nepřítel, aby přivedl domů bod, že můžeme být ve světě nebo v království, ale ne obojí, protože jsou na opačných koncích spektra. Ti, kteří se rozhodnou pro světství, se rozhodnou žít v nepřátelském táboře, protože vše, co je ze světa, je pod kontrolou Satana (1 Jan 5:19). Je vládcem tohoto světa, a když si vybereme svět, narukujeme do jeho zlé armády a staneme se nepřáteli Boha.



Pro křesťana je volba jasná. Abychom se vyhnuli světskosti, musíme dospět ve víře, vyrůstat ve všem v Kristu, abychom již nebyli duchovními nemluvňaty zmítanými lží světa (Efezským 4:14-15). Musíme poznat rozdíl mezi Boží moudrostí a pošetilostí světské moudrosti, a toho lze dosáhnout pouze pečlivým a pilným studiem Slova, hledáním Boží moudrosti v modlitbě (Jakub 1:5) a požíváním společenství další zralé věřící, kteří nás mohou povzbudit k odmítnutí světskosti a přijetí zbožnosti.

Top