Co o mně říká Bůh?

Odpovědět



Než se podíváme na to, co Bible říká o jednotlivci, musíme rozebrat koncept, který v moderním křesťanství roste na popularitě. Zavádějící zpráva, kterou prosazují různí mediální kazatelé, nejprodávanější autoři a učitelé prosperity, je, že je to VŠECHNO o mně. Bůh je o mně. Bible je o mně. Vesmír je o mně. V této ideologii je mylná představa, že Bůh pro mě existuje. Místo toho, aby Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, pokusili jsme se znovu stvořit Boha ke svému obrazu.

Bůh má toho o nás jako o lidské rase hodně co říci a v Bibli se toho o sobě jako jednotlivcích můžeme hodně naučit. Když čteme, co o nás Bible říká, musíme používat čočky úcty a pokory. Boží rozhodnutí komunikovat s námi není důvodem k aroganci z naší strany, ale k nekonečné vděčnosti. Abych pochopil, co o mně Bůh říká, musím porozumět tomu, co Bůh říká o sobě. Jinak je to jedno. Pokud Bůh není tím, kým říká, že je, pak nezáleží na tom, kdo říká, že jsem já.



Jedna věc, kterou o mně Bůh říká, je, že jsem stvořen k Jeho obrazu (Genesis 1:27). Bůh dal vzniknout většině stvoření, ale když stvořil lidstvo, udělal to jinak. Dostal se do hlíny, vytvořil člověka z jílu, který stvořil, a pak tomu muži vdechl svůj vlastní život. V tu chvíli se člověk stal živou duší (Genesis 2:7). Bůh později vytvořil ženu z mužského žebra a spojil muže a ženu dohromady jako manžele (Genesis 2:21–24). Tyto lidské bytosti byly odděleny od zvířat a rostlin, které také měly život. Muž a žena měli v plicích Boží dech. Byl jim dán věčný duch, stejně jako Bůh. Tito duchové budou žít věčně a Boží plán bylo, aby existovali věčně ve společenství s Ním.



Další věc, kterou o mně Bůh říká, je, že jsem hříšník, oddělený od Boha. Adam a Eva neposlechli Boha a tento čin přinesl hřích do dokonalého Božího světa (Genesis 2:16–17; Genesis 3). Od té doby se všechny lidské bytosti rodí s hříšnou přirozeností svých prvních rodičů (Římanům 5:12). Přirozenost hříchu, který zdědíme – a hřích, který osobně spácháme – nás odděluje od Boží svaté přítomnosti (Římanům 3:23; 6:23).

Další věc, kterou o mně Bůh říká, je, že mě můj Stvořitel miluje. Nemusí. Ale jeho samotnou přirozeností je láska (1 Jan 4:8) a svou lásku klade na nás. Bůh ve své lásce aktivně pracuje pro naše trvalé dobro, až do té míry, že se obětuje, aby nás zachránil (Římanům 5:8).



Další věc, kterou o mně Bůh říká, je, že mě navrhl, abych splnil jedinečný záměr (Žalm 139:13–16). Bůh stvořil každého z nás přesně tak, jak chce pro svou slávu a pro uskutečnění Jeho vůle. Dokonce i naše boje a slabosti existují proto, aby zdůrazňovaly Jeho milost a způsobily, že k Němu přilneme (viz Exodus 4:11).

Potom Bůh projevil svou lásku tím nejštědřejším činem, jaký kdy svět pozná. Poslal svého vlastního Syna, Ježíše, na zem, aby přijal trest, který si naše hříchy zaslouží (Jan 3:16–18; Koloským 2:14; 2. Korintským 5:21).

Ještě něco, co o mně Bůh říká, je, že patřím do jedné ze dvou skupin: děti Boží nebo děti ďábla (1 Jan 3:7–10). Boží děti jsou ti, kteří věří v Ježíšovu smrt a vzkříšení. Obdrželi plné odpuštění, odpuštění hříchů a věčný život (Jan 1:12). Jsou adoptováni do Boží rodiny (Římanům 10:9–13). Děti ďábla jsou ti, kteří odmítají Krista a Jeho nabídku spasení. Jsou stále ve svých hříších a pod Božím odsouzením. Koloským 3:1–17 vysvětluje rozdíl mezi těmi, kdo jsou pod Božím hněvem, a těmi, kdo byli Bohem znovuzřízeni.

Takže to, co o mně Bůh říká, závisí na mém postavení u Krista. Těm, kteří Ho odmítají, říká: Čiňte pokání a obraťte se ke mně (viz Skutky 3:19). Těm, kteří Ho přijímají, říká: Příteli, jsou ti odpuštěny hříchy (Lukáš 5:20) a buď svatí, jako jsem já svatý (1. Petrův 1:15–16). Boží děti jsou již adoptované, ospravedlněné a vroucně milované. Ale chce, aby Jeho děti přijaly rodinnou podobnost. Spasí nás, aby nás mohl přizpůsobit Ježíšově podobě (Římanům 8:29).

Když mě Bůh adoptoval jako své dítě, má o mně hodně co říct. Mám novou identitu (Jan 3:3). Už nejsem dítě hněvu (Efezským 2:3), předurčené na věčnost bez Boha (Matouš 25:41). Jsem v Kristu, pokrytý Jeho spravedlností a plně přijat Bohem (Filipským 1:1). Bůh říká, že už nejsem odsouzen (Římanům 8:1); Už nevidí mé nedokonalosti; Místo toho vidí spravedlnost svého Syna (Efezským 2:13; Židům 8:12). Bůh říká, že jsem víc než vítěz skrze Toho, který nás miloval (Římanům 8:37). Říká, že mohu mít účast na božské přirozenosti, když jsem unikl zkaženosti světa způsobené zlými žádostmi (2. Petr 1:4).

V Soudný den to, co o mně Bůh říká, bude mít na věčnost zásadní vliv. Boží slova k lidem toho dne budou buď, nikdy jsem tě neznal. Pryč ode mě, zločinci! (Matouš 7:23) aneb Výborně, dobrý a věrný služebníku! . . . Přijďte a podělte se o štěstí svého pána! (Matouš 25:23). Když stojíme před Bohem, to, co o nás říká, bude určeno naším vztahem, vírou, k Ježíši Kristu (Jan 3:18). Bůh poslal svého jediného Syna, aby zaplatil cenu, kterou jsme dlužili. Musíme odpovědět na tuto otázku: Co budu dělat s Kristem?

Top