Co ode mě Bůh chce?

Odpovědět



Lidé v době proroka Micheáše si stěžovali, že Bůh nebyl nikdy spokojen. Posměšně se zeptali: Bude mít Hospodin radost z tisíců beranů a deseti tisíc řek olivového oleje? (Micheáš 6:7). Byl to jejich způsob, jak se ptát: Co dělá Bůh chtít stejně od nás? Někteří lidé mají dnes pocit, že veškerá jejich snaha líbit se Bohu je marná, a také se ptají: Co ode mě Bůh chce?

Ježíš byl jednou tázán, které přikázání Zákona je největší. Odpověděl: Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí a celou svou silou. Druhé je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Není větší přikázání než tato (Mk 12:30–32; srov. Matouš 22:37–39). To, co Bůh chce, je opravdu docela jednoduché: chce nás. Veškerá naše služba Bohu musí plynout z těchto dvou přikázání lásky, jinak to není skutečná služba; je to tělesné úsilí. A Římanům 8:8 říká, že ti, kdo jsou v těle, se nemohou líbit Bohu.



Za prvé, Bůh chce, abychom důvěřovali Jeho Synu jako Spasiteli a Pánu (Filipským 2:9–11). Druhý Petr 3:9 říká: „Hospodin . . . má s vámi trpělivost, nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni dospěli k pokání. Ježíše poznáváme tím, že činíme pokání ze svého hříchu a přijímáme Ho jako svou osobní oběť (Římanům 10:9; Jan 1:12). Když ho Ježíšovi učedníci požádali, aby jim ukázal Otce, odpověděl: Kdo viděl mne, viděl Otce (Jan 14:9). Bůh chce, abychom Ho poznali, a my Ho můžeme poznat jedině skrze Ježíše.



Dále Bůh chce, abychom se přizpůsobili obrazu Jeho Syna (Římanům 8:29). Otec chce, aby všechny jeho děti byly jako Ježíš. Přivádí do našich životů situace, aby nás zušlechtil a odstranil ty chybné vlastnosti, které brání tomu, abychom se stali tím, kým nás stvořil (Židům 12:7; Jakub 1:12). Tak jako byl Ježíš ve všem poslušný Otci, tak cílem každého Božího dítěte by mělo být poslouchat našeho Nebeského Otce (Jan 8:29). První Petr 1:14–15 říká: Jako poslušné děti se nepřizpůsobujte zlým tužbám, které jste měli, když jste žili v nevědomosti. Ale jako je svatý ten, kdo vás povolal, tak buďte svatí ve všem, co děláte.

Mnoho lidí, jako farizeové v Ježíšově době, se snaží upřednostnit vnější činnost před změnou vnitřního srdce (Lukáš 11:42). Veškerou pozornost věnují tomu, co mají dělat spíše než kdo oni jsou . Ale pokud není naší motivací láska k Bohu, vnější projevy dobra vedou pouze k pýše a zákonictví. Ani jedno se Bohu nelíbí. Když se Mu zcela odevzdáme, Jeho Svatý Duch nás zmocňuje plně milovat Boha a sloužit Mu ze správné pohnutky. Pravá služba a svatost jsou prostě působením Ducha, překypováním života zasvěceného slávě Boží. Když se soustředíme na milující Bůh spíše než jednoduše porce Jeho, nakonec uděláme obojí. Pokud tento vztah přeskočíme, naše služba je k ničemu a nic neprospívá (1. Korinťanům 13:1–2).



Prorok Micheáš odpověděl na stížnost Izraelitů, že nevědí, co od nich Bůh chce. Prorok říká: Řekl ti, člověče, co je dobré; a co od vás Pán požaduje, než abyste činili právo a milovali milosrdenství a chodili pokorně se svým Bohem? (Micheáš 6:8, ESV). Boží touha po nás je velmi jednoduchá. Lidé si věci komplikují, upínají se k pravidlům a umělým zákonům, které zajišťují frustraci a zabíjejí radost z následování Krista (2. Korintským 3:6). Bůh chce, abychom Ho milovali celým svým srdcem a nechali naši poslušnost pramenit z upřímné touhy být v Jeho očích příjemní.

David pochopil, co Bůh chtěl, když se modlil: „Nelíbí se ti oběť, jinak bych ji přinesl; nemáte zalíbení v zápalných obětech. Moje oběť, Bože, je zlomený duch; zlomeným a zkroušeným srdcem ty, Bože, nepohrdneš (Žalm 51:16–17).

Top