Co to znamená, že blahoslavení jsou ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti?

Odpovědět



Ježíšovo kázání na hoře začíná Blahoslavenstvími, seznamem požehnání, která popisují vnitřní charakter těch, kteří jsou skutečnými služebníky Božími a královstvím nebeským. Toto učení bylo součástí intenzivního učednického výcviku Ježíše Krista pro Jeho dvanáct vyvolených apoštolů. Čtvrté Blahoslavenství říká: Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni (Matouš 5:6).

Blahoslavenství nabízejí pevné pravdy pro život jako Kristův učedník. I když každé Blahoslavenství může stát samo o sobě, nejsou jen sbírkou nesouvisejících prohlášení. Jsou spojeni nepřerušeným řetězem, každý z nich staví na předchozí pravdě. Prvních několik Blahoslavenství se zabývá stavem srdce; druhý soubor se týká našeho vztahu s Pánem; poslední seskupení se zabývá našimi vztahy s ostatními.



Ježíš vždy začíná srdcem. Když vyslovil požehnání těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, dotkl se vnitřního stavu našich srdcí.



Ježíš čerpal z pasáží Starého zákona, které popisují utlačované a utlačované (Žalm 10:17–18; 74:21; 109:22; 140:12; Přísloví 15:15 Job 5:17; Izajáš 30:18), a použil jazyk a pojmy v blahoslavenstvích, které byly jeho posluchačům známé (Žalm 1:1; 34:8; 65:4; 128:1; Přísloví 14:21). Ti, kteří naslouchali, žili pod utlačovatelskou vládou Římské říše. Zažívali nadměrné zdanění, odepírání svobod a pronásledování. Služebníci Božího království zoufale potřebovali nebeskou perspektivu a naději na věčné dědictví, které Kristus představil v blahoslavenstvích.

Slovo blahoslavený v Blahoslavenství znamená hlubokou, radostí naplněnou spokojenost a vnitřní stav duchovní pohody. Hlad a žízeň po spravedlnosti znamená mít aktivní duchovní touhu: Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu. Kdy mohu jít a setkat se s Bohem? (Žalm 42:2; viz také Žalm 63:1; 143:6; Amos 8:11). Tato touha není pasivní; je to horlivé hledání. Služebník, který hladuje a žízní po spravedlnosti, je stejný jako ten, kdo hledá Boží království a Jeho spravedlnost přede vším a nade vším (Matouš 6:33). Tento služebník je požehnán, protože zažívá spokojené srdce. Tento služebník může říci: S mou duší je dobře.



Spravedlnost mluví o správném vztahu k Bohu a k druhým lidem. Myšlenka správných vztahů s druhými tvoří článek v řetězu k další části Blahoslavenství, zatímco správné postavení před Bohem je Jeho darem spásy daným skrze víru v Ježíše Krista těm, kdo v Něho věří (Římanům 3:22).

Lukášovo ztvárnění čtvrtého Blahoslavenství obsahuje pouze pojem hladu: Blahoslavení, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni (Lukáš 6:21). Ale Matoušova zpráva zesílí touhu po spravedlnosti přidáním žízně. Ti, kdo žízní po spravedlnosti, přijímají vodu, kterou Ježíš nabídl ženě u studny: Ale ti, kdo pijí vodu, kterou já dávám, už nikdy nebudou žíznit. Stává se v nich svěžím, bublajícím pramenem, který jim dává věčný život (Jan 4:14). Termín naplněné nebo spokojený v Blahoslavenství znamená, že bolesti hladu a žízně zmizí. Sloveso je pasivní, což naznačuje, že Bůh sám splní naši intenzivní touhu po správném vztahu s Ním. Spasení je Jeho dar. Nemůžeme si to zasloužit (Efezským 2:8).

Celkem, Blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni lze parafrázovat takto: Hluboce radostní a duchovně celiství jsou ti, kdo aktivně hledají správný vztah s Bohem, a přitom zjišťují, že jedině On může zcela zachránit a uspokojit jejich duše.

Top