Co to znamená, že Bůh je stravující oheň?

Co to znamená, že Bůh je stravující oheň? Odpovědět



Bůh je poprvé identifikován jako stravující oheň v Deuteronomiu 4:24 a 9:3. Pisatel listu Židům opakuje, že varuje Hebrejce, aby uctívali Boha s úctou a bázní před naším Bohem, je stravující oheň. Na hebrejských a řeckých slovech přeložených jako stravující oheň není nic tajemného. Mají na mysli přesně to – oheň, který zcela pohltí nebo zničí. Jak tedy může být milující a milosrdný Bůh také stravujícím ohněm, který naprosto ničí?



V obou pasážích Deuteronomia, kde je Bůh nazýván stravujícím ohněm, mluví Mojžíš jako první, aby varoval Izraelity před modloslužbou (Deuteronomium 4:23-25), protože Bůh je žárlivý Bůh a nebude sdílet svou slávu s bezcennými modlami. Modloslužba Ho podněcuje ke spravedlivému hněvu, který je oprávněný, když je Jeho svatost nerespektována. V Deuteronomiu 9:3 se Mojžíš znovu zmiňuje o Bohu jako o stravujícím (nebo požírajícím) ohni, který by šel před Izraelity do zaslíbené země a zničil a podmanil si před nimi jejich nepřátele. Zde opět vidíme Boží hněv vůči těm, kteří se Mu postaví, zobrazený jako oheň, který zcela pohltí a zničí vše, co mu stojí v cestě.





Existuje několik případů, kdy se Boží hněv, soud, svatost nebo moc projeví ohněm z nebe. Áronovi synové Abihu a Nadab byli zničeni ohněm, když ve svatostánku přinesli světskou oběť, podivný oheň, na znamení jejich pohrdání naprostou Boží svatostí a potřeby ctít Ho v vážné a svaté bázni. Konfrontace mezi Eliášem a Baalovými proroky na hoře Karmel je dalším příkladem spalování ohně od Boha. Baalovi proroci celý den vzývali svého boha, aby marně pršel oheň z nebe. Potom Eliáš postavil oltář z kamenů, vykopal kolem něj příkop, položil oběť na vrchol dřeva a vyzval, aby byla jeho oběť třikrát polita vodou. Eliáš vzýval Boha a Bůh seslal z nebe oheň, zcela pohltil oběť, dřevo i kameny a slízl vodu v příkopu. Potom se Jeho hněv obrátil proti falešným prorokům a všichni byli zabiti. Když Izajáš prorokuje zničení Asyřanů, kteří vzdorovali pravému a živému Bohu a válčili proti Jeho lidu, mluví o Hospodinově jazyku jako o stravujícím ohni a o Jeho paži sestupující s běsnícím hněvem a stravujícím ohněm (Izajáš 30:27- 30).



Boží svatost je důvodem, proč je Bůh stravujícím ohněm a spálí vše nesvaté. Boží svatost je ta část Jeho přirozenosti, která Ho nejvíce odděluje od hříšného člověka. Bezbožní, píše Izajáš, se před Ním třesou: Kdo z nás může přebývat se stravujícím ohněm? Kdo z nás může přebývat ve věčném hoření?' Izajáš na to odpovídá tím, že pouze spravedliví mohou odolat stravujícímu ohni Božího hněvu proti hříchu, protože hřích je urážkou Boží svatosti. Ale Izajáš nás také ujišťuje, že žádné množství naší vlastní spravedlnosti není dostatečné (Izajáš 64:6).



Naštěstí nám Bůh poskytl spravedlnost, kterou potřebujeme, tím, že poslal Ježíše Krista, aby zemřel na kříži za hříchy všech, kdo v Něj kdy uvěří. V tomto jediném činu Kristus zmírňuje Boží hněv a vyměňuje svou dokonalou spravedlnost za náš hřích. Toho, který neměl hřích, učinil Bůh hříchem za nás, abychom se v něm stali Boží spravedlností (2. Korintským 5:21). Veškerý Boží hněv byl vylit na Ježíše, aby ti, kdo k němu patří, nemuseli potkat stejný osud jako Asyřany. Je strašné padnout do rukou živého Boha (Židům 10:31), ale nemusíme se bát stravujícího ohně Božího hněvu, pokud jsme pokryti očišťující krví Kristovou.





Top