Co to znamená, že Bůh je světlo?

Odpovědět



Bůh je světlo, říká 1 Jan 1:5. Světlo je v Bibli běžnou metaforou. Přísloví 4:18 symbolizuje spravedlnost jako ranní slunce. Filipským 2:15 přirovnává Boží děti, které jsou bezúhonné a čisté, k zářícím hvězdám na nebi. Ježíš použil světlo jako obraz dobrých skutků: Ať svítí vaše světlo před ostatními, aby viděli vaše dobré skutky (Matouš 5:16). Žalm 76:4 říká o Bohu: Ty záříš světlem.

Skutečnost, že Bůh je světlo, vytváří přirozený kontrast s temnotou. Je-li světlo metaforou pro spravedlnost a dobro, pak tma znamená zlo a hřích. První Jan 1:6 říká, že pokud tvrdíme, že s ním máme společenství, a přesto chodíme ve tmě, lžeme a nežijeme podle pravdy. Verš 5 říká: Bůh je světlo; v něm není vůbec žádná tma. Všimněte si, že nám není řečeno, že Bůh je světlo, ale že je světlo. Světlo je součástí Jeho podstaty, stejně jako láska (1 Jan 4:8). Poselstvím je, že Bůh je zcela, bez výhrad, absolutně svatý, bez příměsí hříchu, bez poskvrny nepravosti a bez náznaku nespravedlnosti.



Pokud nemáme světlo, nepoznáme Boha. Ti, kdo znají Boha, kteří s Ním chodí, jsou ze světla a chodí ve světle. Stali se účastníky Boží božské přirozenosti, protože unikli zkaženosti ve světě způsobené zlými žádostmi (2. Petr 1:4).



Bůh je světlo a jeho Syn také. Ježíš řekl: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8:12). Chodit znamená dělat pokroky. Z tohoto verše tedy můžeme vyvodit, že křesťané mají růst ve svatosti a dospívat ve víře, když následují Ježíše (viz 2. Petrův 3:18).

Bůh je světlo a jeho plánem je, aby věřící vyzařovali Jeho světlo a stávali se každým dnem podobnějšími Kristu. Všichni jste dětmi světla a dětmi dne. Nepatříme do noci ani do temnoty (1. Tesalonickým 5:5). Bůh je Stvořitelem fyzického světla a také Dárcem duchovního světla, jehož prostřednictvím můžeme vidět pravdu. Světlo odhaluje to, co je skryté ve tmě; ukazuje věci takové, jaké skutečně jsou. Chodit ve světle znamená znát Boha, rozumět pravdě a žít ve spravedlnosti.



Věřící v Krista musí v sobě vyznat jakoukoli temnotu – své hříchy a přestupky – a dovolit Bohu, aby skrze ně prozářil své světlo.

Křesťané nemohou nečinně sedět a dívat se, jak ostatní pokračují v temnotě hříchu, s vědomím, že ti, kdo jsou ve tmě, jsou předurčeni k věčnému odloučení od Boha. Světlo světa touží zahnat temnotu a všude rozdávat svou moudrost (Izajáš 9:2; Habakuk 2:14; Jan 1:9). Když přinášíme světu světlo evangelia, musíme nutně odhalit o lidech věci, které by raději nechali skryté. Světlo je nepříjemné pro ty, kteří jsou zvyklí na tmu (Jan 3:20).

Ježíš, Boží Syn bez hříchu, je pravé světlo (Jan 1:9). Jako adoptivní synové Boží máme odrážet Jeho světlo do světa zatemněného hříchem. Naším cílem při vydávání svědectví nespaseným je otevřít jejich oči a obrátit je od temnoty ke světlu a od satanovy moci k Bohu (Skutky 26:18).

Top