Co to znamená, že Bůh není zesměšňován?

Odpovědět



Posmívat se Bohu znamená nerespektovat Ho, zneuctít Ho nebo ho ignorovat. Je to vážný přestupek spáchaný těmi, kdo se Boha nebojí nebo popírají Jeho existenci. Nejsnáze rozpoznatelnou formou výsměchu je neúcta, která se projevuje verbálními urážkami nebo jinými projevy pohrdání. Je spojena s výsměchem, posměchem a vzdorem. Výsměch je dehonestující postoj, který ukazuje nízký odhad, pohrdání nebo dokonce otevřené nepřátelství.

V Bibli je výsměch chování a postoj, který projevuje hlupák (Žalm 74:22), ničemný (Žalm 1:1), nepřítel (Žalm 74:10), nenávidí poznání (Přísloví 1:22; 13: 1), pyšní (Žalm 119:51; Izajáš 37:17) a nepoučitelní (Přísloví 15:12). Posměvač překračuje pouhý nedostatek úsudku a činí vědomé rozhodnutí pro zlo. Posměvači nemají ducha poslušnosti, učenlivosti, rozlišování, moudrosti, uctívání nebo víry.



Ti, kdo se vysmívají Bohu, se budou vysmívat i Božímu lidu. Prorok Jeremiáš „se stal terčem posměchu všeho mého lidu“ a byl zesměšňován „v písni po celý den“ (Pláč 3:14). Posmívat se Božím prorokům bylo běžné (2 Paralipomenon 36:16). Nehemjáš byl zesměšňován svými nepřáteli (Nehemjáš 2:19). Elizeovi se mladíci z Bételu vysmívali (2. Královská 2:23). A náš Pán Ježíš byl samozřejmě zesměšňován – Herodem a jeho vojáky (Lukáš 23:11), římskými vojáky (Marek 15:20; Lukáš 23:36), zlodějem na kříži (Lukáš 23:39), a židovskými vůdci, kteří prošli křížem (Matouš 27:41).



Pro nás jako věřící je snadné ukázat prstem na ty mimo církev, kteří se vysmívají Bohu. Ale ten nejjemnější výsměch Bohu a nejnebezpečnější pochází od nás, kteří sedíme v kostele. Jsme vinni zesměšňováním, když se chováme s vnějším projevem duchovnosti nebo zbožnosti bez vnitřního zapojení nebo změny srdce.

Charles G. Finney, kazatel v 19. století, napsal o účincích zesměšňování Boha: „Posmívat se Bohu znamená předstírat, že ho milujeme a sloužíme mu, když to neděláme; jednat falešným způsobem, být ve svých povoláních neupřímní a pokrytečtí, předstírat, že ho posloucháme, milujeme, sloužíme mu a uctíváme ho, když to neděláme. . . . Posmívat se Bohu zarmucuje Ducha svatého a spaluje svědomí; a tak se pásy hříchu stávají silnějšími a silnějšími. Srdce se tímto procesem postupně zatvrdí.“



Bůh varuje, že zesměšňování toho, co je svaté, bude potrestáno. Sofoniáš předpověděl pád Moaba a Ammona a řekl: ‚Toto dostanou na oplátku za svou pýchu, za urážku a zesměšňování lidu Hospodina všemohoucího‘ (Sofoniáš 2:10). Izajáš 28:22 varuje, že zesměšňování způsobí, že okovy Judova hříchu zesílí a že bude následovat zkáza. Přísloví 3:34 říká, že Bůh se bude vysmívat posměvači, ale dá přízeň pokorným a utlačovaným. Druhá Královská 2:24 zaznamenává trest, který potkal mladíky, kteří se vysmívali Elizeovi.

To je to, co znamená, že Bůh není zesměšňován. Ignorování Božích pokynů a úmyslná volba hříchu má následky. Adam a Eva se pokusili a přinesli na svět smutek a smrt (Genesis 2:15–17; 3:6, 24). Ananiášův a Safirin podvod přinesl rychlý a veřejný soud (Skutky 5:1–11). Galatským 6:7 uvádí univerzální zásadu: ‚Nenechte se svést: Bohu se nelze vysmívat. Člověk sklízí, co zaseje.“

Boha nelze oklamat (Židům 4:12–13). Achanův hřích (Jozue 7) a Jonášův útěk (Jonáš 1) nebyly Bohu neznámé. Ježíšova opakovaná slova ke každé církvi ve Zjevení 2–3 byla: ‚Znám tvé skutky‘. Sami sebe klameme pouze tehdy, když si myslíme, že naše postoje a činy nevidí všemocný a vševědoucí Bůh.

Bible nám ukazuje způsob, jak žít požehnaný život, někdy na dobrých příkladech zbožných mužů a žen a někdy na negativních příkladech těch, kteří se rozhodnou jít jinou cestou. Žalm 1:1–3 říká: „Blaze tomu, kdo nekráčí s bezbožnými a nestojí na cestě, kterou berou hříšníci nebo nesedí ve společnosti posměvačů, ale kdo má zalíbení v zákoně Páně, a který dnem i nocí rozjímá o svém zákonu. Ten člověk je jako strom zasazený u vodních toků, který dává své ovoce v pravý čas a jehož listy neusychají – ať dělá cokoli, daří se mu.“

Top