Co to znamená, že Bůh je naším příbytkem (Žalm 90:1)?

Odpovědět



Žalm 90, jediný žalm připisovaný Mojžíšovi, nese název Modlitba Mojžíše, muže Božího. Modlitba začíná těmito slovy: Pane, ty jsi byl naším příbytkem po všechna pokolení (Žalm 90:1). Vezmeme-li v úvahu čtyřicet let (nebo jednu třetinu svého života), které Mojžíš strávil putováním pustinou bez stálého příbytku, není divu, že řekl: Pane, po všechny generace jsi byl naším domovem! (NLT).

Slovo přeložené v původní hebrejštině znamená útočiště, úkryt před nebezpečím nebo strádáním, příbytek. Mnoho žalmů popisuje Boha podobnými slovy: Protože jsi si učinil příbytek Hospodina – Nejvyššího, který je mým útočištěm – nesmí tě potkat žádné zlo, žádná rána se nepřiblíží k tvému ​​stanu (Žalm 91:9– 10, ESV). Jsi moje skrýš, říká Žalm 32:7 Hospodinova, ochráníš mě před soužením a obklopíš mě písněmi vysvobození. Žalm 71:3 prohlašuje: Buď mi skálou příbytku, ke které mohu neustále přicházet (NASB95).



Koncept Boha jako našeho příbytku vyjadřuje stabilitu, spolehlivost a věčnou stálost Boha. Mojžíš možná lépe než většina ostatních rozuměl a mohl přesně sdělit trvalost Boha v životě věřícího. Mojžíš pokračoval v zobrazení v Žalmu 90:2: Než se zrodily hory nebo než jsi zrodil celý svět, od věků až na věky jsi Bůh. Bůh je naší pevnou adresou po celý čas a věčnost. Mojžíš znovu vyslovil toto ujištění lidu Izraele, když se chystali vstoupit do zaslíbené země: Věčný Bůh je vaším příbytkem a pod ním jsou věčné paže (Deuteronomium 33:27, ESV). Mojžíš chtěl, aby lidé pochopili, že Bůh sám vždy byl a vždy bude jejich trvalým, nehybným, neotřesitelným a věčným domovem. Pán byl jejich útočištěm a útočištěm a Jeho věčné, všemocné paže byly navždy pod nimi, aby je podpíraly a nesly životem.



To, že Bůh je popisován jako náš příbytek, je také obrazem neporušeného, ​​intimního společenství, které si Bůh přeje mít se svým lidem. Touží nás přivést domů, blízko k sobě, abychom mohli přebývat v Jeho nádvořích a být spokojeni s dobrotou Jeho domu a svatostí Jeho chrámu (Žalm 65:4, ESV). Chce, aby se naše touha shodovala s tou jeho, abychom se mohli modlit jako David: Žádám od Hospodina jednu věc, to jediné hledám: abych mohl přebývat v domě Hospodinově po všechny dny svého života a dívat se na krása Hospodinova (Žalm 27:4).

David miloval být v Boží přítomnosti (Žalm 26:8). Často se modlil: Toužím navždy přebývat ve tvém stanu a uchýlit se do úkrytu tvých křídel (Žalm 61:4). Stejně jako Pánův příbytek, útočiště nebo dům je Jeho stan symbolem Jeho přítomnosti a ochrany. Jen Boží děti mu mohou říci: Tvá dobrota a láska mě jistě budou provázet po všechny dny mého života a já budu navěky přebývat v Hospodinově domě (Žalm 23:6).



Dnes zažíváme bohatství Boží přítomnosti prostřednictvím vztahu s Ježíšem Kristem (Jan 6:51–58; 15:1–17). Ježíš přišel, aby přebýval mezi námi, abychom mohli žít s Bohem navěky (Jan 1:14). Než jsme přijali Krista jako Spasitele, žili jsme daleko od Boha (Efezským 2:12). Ale jakmile jsme byli sjednoceni s Kristem, byli jsme přivedeni jeho krví (Efezským 2:13). Svou smrtí na kříži umožnil Ježíš Kristus přístup jedním Duchem k Otci (Efezským 2:18).

Nyní a navždy mohou praví věřící zakoušet Boha jako náš příbytek a těšit se z plnosti radosti v Jeho přítomnosti (Žalm 16:11). V panoramatu času a věčnosti je Bůh naším příbytkem od dávných dnů Mojžíšových až po nová nebesa a zemi, kdy, hle, příbytek Boha je s člověkem. Bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem a sám Bůh bude s nimi jako jejich Bůh (Zjevení 21:3).

Top