Co to znamená, že Bůh je suverénní?

Odpovědět



Boží suverenita je jedním z nejdůležitějších principů křesťanské teologie a zároveň jedním z nejdiskutovanějších. Zda je Bůh skutečně suverénní nebo ne, obvykle není předmětem debat; všechny křesťanské sekty hlavního proudu souhlasí s tím, že Bůh je prvořadý v moci a autoritě. Boží svrchovanost je přirozeným důsledkem Jeho vševědoucnosti, všemohoucnosti a všudypřítomnosti. Co je předmětem nesouhlasu, je, do jaké míry Bůh uplatňuje svou svrchovanost – konkrétně, jak velkou kontrolu vykonává nad vůlí lidí. Když mluvíme o suverenitě Boha, máme na mysli, že vládne vesmíru, ale pak začíná debata o tom, kdy a kde je Jeho kontrola přímá a kdy nepřímá.

Bůh je v Bibli popsán jako všemocný a vševědoucí (Žalm 147:5), mimo čas (Exodus 3:14; Žalm 90:2) a zodpovědný za stvoření všeho (Genesis 1:1; Jan 1:1). Tyto božské rysy stanovují minimální hranici pro Boží svrchovanou vládu ve vesmíru, což znamená, že se nic ve vesmíru neděje bez Božího svolení. Bůh má moc a znalosti, aby zabránil čemukoli, čemu se rozhodne zabránit, takže cokoli, co se stane, musí být přinejmenším dovoleno Bohem.



Bible zároveň popisuje, že Bůh nabízí lidstvu volby (Deuteronomium 30:15–19), činí je osobně odpovědnými za jejich hříchy (Exodus 20:5) a je nespokojený s některými jejich činy (Numeri 25:3). . Skutečnost, že hřích vůbec existuje, dokazuje, že ne všechno, co se děje, je přímým jednáním Boha, který je svatý. Realita lidského chtění (a lidské odpovědnosti) stanoví maximální hranici pro Boží svrchovanou kontrolu nad vesmírem, což znamená, že existuje bod, ve kterém se Bůh rozhodl dovolit věci, které přímo nezpůsobuje.



Skutečnost, že Bůh je suverénní, v podstatě znamená, že má moc, moudrost a autoritu dělat vše, co si ve svém stvoření zvolí. Zda skutečně vykonává takovou úroveň kontroly za jakýchkoli okolností, je ve skutečnosti úplně jiná otázka. Pojem božské suverenity je často příliš zjednodušený. Máme sklon předpokládat, že pokud Bůh neřídí nějakou událost přímo, otevřeně, záměrně, pak nějak není suverénní. Kreslená verze suverenity zobrazuje Boha, který musí dělat cokoliv, co On umět dělat, jinak není skutečně suverénní.

Samozřejmě, že takový kreslený pohled na Boží svrchovanost je logicky falešný. Pokud by člověk dal mravence do misky, o suverenitě muže nad mravencem není pochyb. Mravenec se může pokusit vylézt ven a muž možná nechce, aby se to stalo. Ale muž není nucený rozdrtit mravence, utopit ho nebo sebrat. Muž se ze svých vlastních důvodů může rozhodnout nechat mravence odplazit, ale muž je stále pod kontrolou. Je rozdíl mezi dovolující mravenec opustit misku a bezmocně sledovat, jak uniká. Kreslená verze Boží suverenity znamená, že pokud muž aktivně nedrží mravence v misce, pak ho tam nemusí vůbec udržet.



Vyobrazení muže a mravence je přinejmenším vágní paralelou s Boží svrchovaností nad lidstvem. Bůh má schopnost udělat cokoli, jednat a zasáhnout v jakékoli situaci, ale často se rozhoduje jednat nepřímo nebo povolit určité věci ze svých vlastních důvodů. Jeho vůle je v každém případě podporována. Boží suverenita znamená, že má absolutní autoritu a neomezuje se ve své svrchovanosti. Všechno, co se děje, je přinejmenším výsledkem Boží vůle. To platí, i když určité konkrétní věci nejsou tím, co by preferoval. Právo Boha dovolit lidstvu svobodná rozhodnutí je pro skutečnou suverenitu stejně nezbytné jako jeho schopnost uskutečňovat svou vůli, kdekoli a jakkoli se rozhodne.

Top