Co to znamená, že bez víry není možné líbit se Bohu (Židům 11:6)?

Odpovědět



V Židům 11 se o víře učíme od starozákonních hrdinů Bible. V jejich životech vyniká jeden zásadní detail: vložili veškerou svou důvěru v Boha a svěřili se do jeho rukou. Činy a úspěchy těchto mužů a žen dokázaly, že víra se Bohu líbí a že odměňuje ty, kdo ho hledají: A bez víry není možné líbit se Bohu, protože každý, kdo k němu přichází, musí věřit, že existuje a že odměňuje ty, kteří vážně ho hledejte (Židům 11:6).

Autor listu Židům poukazuje na dvě kritická přesvědčení věřících. Za prvé, každý, kdo k němu přijde, musí věřit, že existuje. Ti, kdo se chtějí přiblížit k Bohu, musí mít hluboce zakořeněnou víru, že je skutečný. Taková víra není pouhým intelektuálním poznáním, ale z celého srdce oddaností Jeho přítomnosti a účasti v každé části života. Bez opravdového přesvědčení, že Bůh existuje, je nemožné mít s Ním intimní vztah. Za druhé, Pánovi následovníci musí věřit, že Pán odměňuje ty, kdo ho vážně hledají. Tento aspekt víry důvěřuje charakteru Boha jako dobrého, milujícího, štědrého, laskavého a milosrdného Otce (Jakub 1:17; Žalm 84:11; Pláč 3:22–23). Tyto dvě jistoty jsou základem spasitelné víry – víry, která se líbí Bohu.



Bez víry je nemožné zalíbit se Bohu, protože víra je cestou, kterou přicházíme k Bohu a důvěřujeme Mu ve své spasení. Bůh ve své nekonečné dobrotě poskytuje přesně to, co potřebujeme, abychom se k Němu přiblížili: Neboť milostí jste byli spaseni, skrze víru – a to není z vás, je to dar Boží – ne ze skutků, takže že se nikdo nemůže chlubit (Efezským 2:8–9). Bůh nám dává víru potřebnou k tomu, abychom se Mu líbili.



Židům 11:1 poskytuje definici nebo alespoň dobrý popis víry, která se líbí Bohu: Víra je nyní důvěra v to, v co doufáme, a jistota toho, co nevidíme. Důvěra je překlad řeckého slova, které znamená základ. Víra je základem naší naděje. Není to slepé uchopení ve tmě, ale absolutní přesvědčení, které pochází z prožívání Boží lásky a věrnosti Jeho Slova. Termín přeložené ujištění se překládá také jako důkaz nebo důkaz. Svým přirozeným zrakem nemůžeme vidět realitu Božího království, ale vírou dostáváme důkazy nebo důkaz, že existují.

Zjistili jsme, že bez víry není možné přijít k Bohu. Je také nemožné žít pro Boha – následovat Ho a sloužit Mu denně a vytrvat až do konce – bez víry. Celý křesťanský život se žije vírou: V evangeliu se totiž zjevuje Boží spravedlnost – spravedlnost, která je z víry od prvního do posledního, jak je psáno: „Spravedlivý bude žít z víry“ (Římanům 1: 17; viz také Habakuk 2:4; Galaťanům 3:11; Židům 10:38). Apoštol Pavel prohlásil, že jsem byl ukřižován s Kristem a již nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mě (Galatským 2:20).



Písmo se výslovně zmiňuje o Enochově víře jako o Bohu milé: Byla to víra, že byl Enoch vzat do nebe, aniž by zemřel – „zmizel, protože ho vzal Bůh.“ Neboť předtím, než byl vzat, byl znám jako člověk, který se zalíbil. Bůh (Židům 11:5, NLT; srov. Genesis 5:24). Jak se Enoch zalíbil Bohu? Skrze život z víry. Enoch chodil ve víře v Boha. Poslouchal Slovo, které bylo do té doby zjeveno, a žil ve světle jeho pravdy. Chodit vírou znamená důsledně žít podle Božího slova (Jan 14:15). Bez víry není možné věřit Božímu slovu a poslouchat ho.

Písmo říká, že není možné zalíbit se Bohu skrze skutky těla: Ti, kdo jsou v těle, se nemohou líbit Bohu (Římanům 8:8, ESV). Nemůžeme si získat Boží schválení dobrými skutky. Pouze na základě toho, co pro nás Ježíš Kristus udělal, se můžeme stát svatými a schopni žít život, který se líbí Bohu (1. Korintským 1:30). Kristův život v nás vytváří spravedlnost, která se líbí Bohu (2. Korintským 5:21; Filipským 2:13; 3:9).

Bez víry je nemožné líbit se Bohu; ve skutečnosti se bez toho nemůžeme ani začít přibližovat k Pánu a zažívat osobní vztah s Ním. Víra je atmosféra, ve které žije život věřícího. Říká se nám věřící, protože neustále vkládáme svou víru, důvěru a důvěru v Boha. Vírou křesťanský život začíná a vírou přetrvává až do konce.

Bojovníci Starého zákona jako Ábel, Enoch, Noe, Abraham, Sára, Mojžíš, Josef, Rahab, Gedeon a David všichni žili vírou. Když se dívali na svou budoucí naději, spoléhali se na to, že Bůh splní své sliby (Židům 11:13–16). A poslouchali Boží slovo, i když mu nerozuměli. Tento druh chození vírou – přijímat za pravdu věci, kterých se ještě nemůžeme dotknout, cítit nebo vidět, a pak podle nich jednat v poslušnosti – je předpisem pro život, který se líbí Bohu. Možná se právě teď nevidíme jako Bůh – svatí a spravedliví díky oběti Ježíše Krista. Ale když přijmeme důkazy v Božím slově (Římanům 10:17) a natáhneme ruku, abychom zažili společenství s Ním, pak začneme žít vírou, a to se Bohu líbí.

Top