Jaká je autorita věřícího?

Jaká je autorita věřícího? Odpovědět



Nauka o autoritě věřícího se v charismatických kruzích používá k prosazování božské moci činit zázraky, zbohatnout, zůstat zdravý, spoutat Satana, uvést do existence novou realitu nebo cokoli jiného, ​​co si věřící přeje, aby se stalo. To je překroucení biblického učení. Ano, věřící v Krista má určitou autoritu, ale nad čím? Jak velkou autoritu Bůh delegoval na věřícího?



Než začneme vyjmenovávat věci, které spadají do pravomoci věřícího, musíme uznat, že věřící je především pod autorita. Bůh je autorita. Jak nám Ježíš připomíná, i vy, až uděláte vše, co vám bylo řečeno, byste měli říci: ‚Jsme nehodní služebníci; pouze jsme vykonali svou povinnost“ (Lukáš 17:10). Věřící by měli ukazovat na Boží autoritu. Život věřícího je životem naprosté závislosti na Bohu podle vzoru Syna člověka (viz Lukáš 22:42 a Jan 5:30).





Bůh ustanovil v tomto světě nižší autority. Rodiče mají moc nad svými dětmi (Efezským 6:1). Manželé mají moc nad svými manželkami (Efezským 5:22–24). Králové mají moc nad svými poddanými (Římanům 13:1–7). Apoštolové měli moc nad církví (Skutky 4:34–35; Filemonovi 1:3).



Někteří lidé používají Velké poslání, aby učili autoritě věřícího: Ježíš k nim přišel a řekl: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy a získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám přikázal“ (Matouš 28:18–20). Ale autorita v tomto úryvku jednoznačně náleží Ježíši. Nárokuje si veškerou autoritu a pak říká těm, kteří spadají pod Jeho autoritu, co mají dělat. Na základě Velkého poslání je jedinou autoritou, kterou věřící mají, pravomoc jít do celého světa, pravomoc činit učedníky, pravomoc křtít ve jménu trojjediného Boha a pravomoc učit Ježíšova přikázání. Při uplatňování této pravomoci věřící jednoduše poslouchá rozkazy.



Kromě pravomoci sdílet evangelium zahrnuje autorita věřícího právo být nazýván Božím dítětem (Jan 1:12) a pravomoc přistupovat s důvěrou k Božímu trůnu milosti (Židům 4:16). Ve všech věcech pamatujeme, že Kristus je Pán. Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu (2. Korintským 10:17).



Někteří křesťané jsou zmatení ohledně autority věřícího, protože vytrhávají verše z kontextu. Matouš 10:1 například říká, že Ježíš k sobě zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc vyhánět nečisté duchy a uzdravovat každou nemoc a neduh. Někteří lidé si na základě tohoto verše nárokují autoritu nad démony a nemocemi, přičemž pohodlně přehlížejí skutečnost, že Ježíš mluvil k určité skupině lidí (jeho dvanáct učedníků) po určitou dobu služby. Jiní chybně tvrdí, že mají apoštolské dary, a proto prohlašují, že mají stejnou autoritu jako Petr nebo Pavel. Někteří lidé si nárokují autoritu věřícího na základě starozákonních slibů Jozuovi (Jozue 1:3), Gideonovi (Soudci 6:23) nebo Izraeli (Deuteronomium 8:18; Malachiáš 3:10) – opět vytrhávají verše z kontextu . Jiní si nárokují autoritu na základě Marka 16:17–18, i když tato část Markova evangelia je pozdním doplněním knihy a není původní.

Pavel nabádal Tita, aby směle a s autoritou učil Písmo (Titovi 2:15). Jako věřící slouží jeden druhému a Pánu, měli by to dělat s důvěrou a autoritou, která přichází s vědomím, že konají Boží dílo: Pokud někdo mluví, měl by tak činit jako ten, kdo mluví samotná slova Boží. Jestliže někdo slouží, ať tak činí se silou, kterou Bůh poskytuje, aby byl Bůh ve všem chválen skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen (1 Petr 4:11). Autorita věřícího pochází od Boha a z Božího Slova. Protože jsme Boží vyslanci, můžeme mluvit s Jeho autoritou a apelovat na svět jménem Krista (2. Korintským 5:20). K našemu použití používáme meč Ducha, mocnou zbraň ukovanou Bohem prostřednictvím apoštolů (Efezským 6:17).



Top