Co je to Bahá'í víra?

Odpovědět



Bahá'í víra je jedním z novějších světových náboženství pocházejících původně ze šíitského islámu v Persii (dnešní Írán). Dospěla však k dosažení jedinečného vlastního statutu. Bahá'í víra se vyznamenala jako jedinečné světové náboženství díky své velikosti (5 milionů členů), svému celosvětovému měřítku (236 zemí), své praktické autonomii od svého mateřského náboženství islámu (mezi těmito dvěma je jen málo nejasností), a pro svou doktrinální jedinečnost tím, že je monoteistický a přitom zahrnuje.



Nejranějším předchůdcem víry Baha'i byl Sayid Ali Muhammad, který se 23. května 1844 prohlásil Bábem ('Brána'), osmým projevem Boha a prvním od Mohameda. Toto prohlášení implicitně zahrnovalo popření Mohameda jako posledního a největšího proroka a společné popření jedinečné autority Koránu. Islám takové myšlenky nebral vlídně. Báb a jeho následovníci, zvaní Babis, byli svědky těžkého pronásledování a byli součástí velkého krveprolití, než byl Báb popraven jako politický vězeň o pouhých šest let později v Tabrízu, Ádhirbáyján, 9. července 1850. Ale než zemřel, Báb mluvil o přicházející prorok, označovaný jako 'Ten, kterého Bůh projeví'. 22. dubna 1863 se Mirza Husayn Ali, jeden z jeho následovníků, prohlásil za naplnění tohoto proroctví a nejnovějšího projevu Boha. Oblékl si titul Baha'u'llah ('sláva Boha'). Báb byl proto považován za předchůdce typu „Jan Křtitel“, který vedl k Baha'u'lláhovi, který je pro tento věk významnějším projevem. Jeho následovníci se nazývají Baha’is. Jedinečnost této začínající Bahá'í víry, jak se jí začalo říkat, je zřejmá z Bahá'u'lláhových prohlášení. Nejenže tvrdil, že je nejnovějším prorokem předvídaným v šíitském islámu, a nejen že je projevem Boha, ale tvrdil, že je druhým příchodem Krista, zaslíbeným Duchem svatým, Dnem Božím. , Maiytrea (z buddhismu) a Krišna (z hinduismu). Určitý druh inkluzivismu je patrný z raných fází víry Baha'i.





Od Baha'u'lláha prý nepřišla žádná jiná manifestace, ale jeho vedení bylo předáno po jmenování. Určil nástupce ve svém synovi Abbas Effendi (později Abdu'l-Baha ‚otrok Baha‘). I když nástupci nemohli mluvit inspirovaná písma od Boha, dokázali písma vykládat neomylně a byli považováni za udržování pravého Božího slova na zemi. Abdu'l-Baha by jako nástupce jmenoval svého vnuka Shoghiho Effendiho. Shoghi Effendi však zemřel před jmenováním nástupce. Mezeru zaplnila důmyslně organizovaná řídící instituce zvaná Světový dům spravedlnosti, která dnes zůstává u moci jako řídící orgán světové víry Baha'i. Dnes existuje Bahá'í víra jako světové náboženství s každoročními mezinárodními konferencemi, které se scházejí ve Světovém domě spravedlnosti v Haifě v Izraeli.



Základní doktríny Baha'i víry mohou být atraktivní ve své jednoduchosti:



1) Klanění jednoho Boha a usmíření všech velkých náboženství.


2) Ocenění rozmanitosti a morálky lidské rodiny a odstranění všech předsudků.
3) Nastolení světového míru, rovnost žen a mužů a všeobecné vzdělání.
4) Spolupráce mezi vědou a náboženstvím při hledání pravdy jednotlivce.
K tomu lze přidat určitá implicitní přesvědčení a praktiky:
5) Univerzální pomocný jazyk.
6) Univerzální váhy a míry.
7) Bůh, který je sám nepoznatelný, se přesto zjevuje prostřednictvím projevů.
8) Tyto projevy jsou jakýmsi progresivním odhalením.
9) Žádné proselytizace (agresivní svědectví).
10) Studium různých Písem kromě prostě Baha'i knih.
11) Modlitba a bohoslužba jsou povinné a z velké části podle konkrétních pokynů.

Bahá'í víra je dosti sofistikovaná a mnoho jejích stoupenců je dnes vzdělaných, výmluvných, eklektických, politicky liberálních, a přesto sociálně konzervativních (tj. proti potratům, protradiční rodině atd.). Navíc se od baháistů očekává, že nejen porozumí svým vlastním jedinečně baháistickým písmům, ale také se od nich očekává, že budou studovat písma jiných světových náboženství. Proto je docela možné potkat Bahá'í, který je v křesťanství vzdělanější než průměrný křesťan. Bahá'í víra navíc klade silný důraz na vzdělání v kombinaci s určitými liberálními hodnotami, jako je genderové rovnostářství, všeobecné vzdělání a harmonie mezi vědou a náboženstvím.

Bahá'í víra má nicméně mnoho teologických mezer a doktrinálních nesrovnalostí. Ve srovnání s křesťanstvím je jeho základní učení pouze povrchní ve své společné podobnosti. Rozdíly jsou hluboké a zásadní. Bahá'í víra je ozdobená a úplná kritika by byla encyklopedická. Níže je tedy uvedeno pouze několik postřehů.

Bahá'í víra učí, že Bůh je ve své podstatě nepoznatelný. Bahá’í mají potíže s vysvětlením, jak mohou mít propracovanou teologii o Bohu, a přitom tvrdit, že Bůh je ‚nepoznatelný‘. A nepomůže ani tvrzení, že proroci a projevy informují lidstvo o Bohu, protože pokud je Bůh „nepoznatelný“, pak lidstvo nemá žádný referenční bod, kterým by bylo možné zjistit, který učitel říká pravdu. Křesťanství správně učí, že Boha lze poznat, jak to přirozeně vědí i nevěřící, i když nemusí mít vztahové poznání Boha. Římanům 1:20 říká: ‚Od stvoření světa jsou jasně vidět Jeho neviditelné vlastnosti, které jsou pochopeny ze stvořených věcí, dokonce Jeho věčná moc a Božství…‘ Bůh je poznatelný nejen skrze stvoření, ale skrze Jeho Slovo a přítomnost Ducha svatého, který nás vede a vede a vydává svědectví, že jsme Jeho dětmi (Římanům 8:14-16). Nejen, že Ho můžeme znát, ale můžeme Ho znát důvěrně jako našeho ‚Abba, Otče‘ (Galatským 4:6). Pravda, Bůh možná nevměstná svou nekonečnost do našich omezených myslí, ale člověk stále může mít částečné poznání Boha, které je zcela pravdivé a ve vztahu k němu má smysl.

O Ježíši víra Baha'i učí, že byl projevem Boha, ale ne inkarnací. Rozdíl zní nepatrný, ale ve skutečnosti je obrovský. Baha’is věří, že Bůh je nepoznatelný; proto se Bůh nemůže inkarnovat, aby byl přítomen mezi lidmi. Pokud je Ježíš Bůh v tom nejdoslovnějším smyslu a Ježíš je poznatelný, pak je Bůh poznatelný a tato Bahá'í doktrína je explodována. Bahá’í tedy učí, že Ježíš byl odrazem Boha. Stejně jako se člověk může podívat na odraz slunce v zrcadle a říct: ‚Tam je slunce‘, tak se může podívat na Ježíše a říct: ‚Je tam Bůh‘, což znamená ‚Je tam odraz Boha‘. Zde se znovu objevuje problém učení, že Bůh je „nepoznatelný“, protože by neexistoval způsob, jak rozlišovat mezi pravými a falešnými projevy nebo proroky. Křesťan však může tvrdit, že Kristus se oddělil od všech ostatních projevů a potvrdil své božství, které si sám potvrdil, tím, že fyzicky vstal z mrtvých (1. Korintským 15), což je bod, který Baha’s rovněž popírá. Vzkříšení by sice bylo zázrakem, nicméně vzhledem k množství důkazů je to historicky obhajitelný fakt. Dr. Gary Habermas, Dr. William Lane Craig a N.T. Wright si vedl dobře, když bránil historicitu vzkříšení Ježíše Krista.

Bahá'í víra také popírá jedinou dostatečnost Krista a Písma. Krišna, Buddha, Ježíš, Muhammad, Báb a Bahá'u'lláh byli všichni projevy Boha a poslední z nich by měl nejvyšší autoritu, protože by měl nejúplnější zjevení Boha, podle myšlenky progresivní odhalení. Zde lze křesťanskou apologetiku použít k prokázání jedinečnosti tvrzení křesťanství a jeho doktrinální a praktické pravdivosti s výjimkou opačných náboženských systémů. Bahá'í se však snaží ukázat, že všechna hlavní světová náboženství jsou nakonec smířitelná. Jakékoli rozdíly by byly vysvětleny takto:

1) Společenské zákony – místo nadkulturních duchovních zákonů.
2) Časné odhalení – Na rozdíl od „kompletnějšího“ pozdějšího zjevení.
3) Zkorumpovaná výuka nebo chybná interpretace.

Ale i při udělení těchto kvalifikací jsou světová náboženství příliš rozmanitá a příliš zásadně odlišná, než aby je bylo možné smířit. Vzhledem k tomu, že světová náboženství zjevně učí a praktikují opačné věci, je na Baha'í, aby zachránili hlavní světová náboženství a zároveň odstranili téměř vše, co je pro tato náboženství základní. Je ironií, že náboženství, která jsou nejinkluzivnější – buddhismus a hinduismus – jsou klasicky ateistická a panteistická (v tomto pořadí), a ani ateismus ani panteismus nejsou povoleny v přísně monoteistické víře Baha'i. Mezitím náboženství, která teologicky nejméně zahrnují Baha'i víru – islám, křesťanství, ortodoxní judaismus – jsou monoteistická, stejně jako Baha'i.

Bahá'í víra také učí jakési spasení založené na skutcích. Baha'i víra se příliš neliší od islámu ve svém základním učení o tom, jak být spasen, kromě toho, že pro Baha'i se málo mluví o posmrtném životě. Tento pozemský život má být naplněn dobrými skutky, které vyvažují jeho zlé skutky a ukazují, že si člověk sám zaslouží konečné vysvobození. Hřích není zaplacen ani rozpuštěn; spíše to omlouvá pravděpodobně dobrotivý Bůh. Člověk nemá významný vztah s Bohem. Bahá’í ve skutečnosti učí, že neexistuje osobnost v Boží podstatě, ale pouze v Jeho projevech. Bůh se tedy vztahu s člověkem nepodřizuje snadno. V souladu s tím je křesťanská nauka o milosti nově vykládána tak, že „milost“ znamená „Boží laskavé dopuštění, aby člověk měl příležitost získat vysvobození“. V této doktríně je zabudováno popření Kristova obětního usmíření a minimalizace hříchu.

Křesťanský pohled na spasení je velmi odlišný. Hřích je chápán jako věčný a nekonečný následek, protože je univerzálním zločinem proti nekonečně dokonalému Bohu (Římanům 3:10, 23). Stejně tak hřích je tak velký, že si zasluhuje životní (krevní) oběť a v posmrtném životě za něj hrozí věčný trest. Ale Kristus platí cenu, kterou všichni dluží, a umírá jako nevinná oběť za provinilé lidstvo. Protože člověk nemůže udělat nic, aby se neposkvrnil nebo aby si zasloužil věčnou odměnu, musí buď zemřít za své vlastní hříchy, nebo věřit, že Kristus milostivě zemřel místo něj (Izaiáš 53; Římanům 5:8). Spasení je tedy buď z Boží milosti skrze lidskou víru, nebo neexistuje žádné věčné spasení.

Není tedy překvapením, že víra Baha'i prohlašuje Baha'u'llah za druhý příchod Krista. Sám Ježíš nás v Matoušově evangeliu varoval před koncem časů: ‚Pokud vám tedy někdo řekne: ‚Hle, zde je Kristus!‘ nebo 'Tady je!' nevěřím tomu. Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci a předvedou velká znamení a zázraky, aby svedli, pokud možno, i vyvolené“ (Matouš 24:23-24). Je zajímavé, že Baha’is typicky popírají nebo minimalizují jakékoli Baha'u'llahovy zázraky. Jeho jedinečná duchovní tvrzení jsou založena na autoritě, která se sama potvrzuje, záhadné a nevzdělané moudrosti, plodném psaní, čistém životě, většinovém konsensu a dalších subjektivních testech. Objektivnější testy, jako je prorocké plnění, využívají silně alegorické výklady Písma (viz Zloděj v noci od Williama Searse). Víra v Baha'u'lláha se do značné míry redukuje na bod víry – je někdo ochoten přijmout ho jako projev Boha, když neexistují objektivní důkazy? Křesťanství samozřejmě také vyzývá k víře, ale křesťan má spolu s touto vírou pádné a prokazatelné důkazy.

Bahá'í víra se proto neshoduje s klasickým křesťanstvím a má sama o sobě za co odpovídat. Jak mohl nepoznaný Bůh vyvolat tak propracovanou teologii a ospravedlnit nové světové náboženství, je záhadou. Baha’i víra je slabá v řešení hříchu, zachází s ním, jako by to nebyl velký problém a je překonatelná lidským úsilím. Kristovo božství je popřeno, stejně jako důkazní hodnota a doslovná povaha Kristova vzkříšení. A pro víru Baha'i je jedním z jejích největších problémů její pluralismus. To znamená, jak lze usmířit tak odlišné řeholníky, aniž bychom je nechali teologicky vykuchaný? Je snadné tvrdit, že světová náboženství mají společné rysy ve svých etických učeních a mají nějaký koncept konečné reality. Ale je to úplně jiné zvíře, které se snaží argumentovat jednotou ve svém základním učení o tom, co je konečná realita a o tom, jak je tato etika založena.