Co je to beatifikace a kanonizace a jsou biblické?

Co je to beatifikace a kanonizace a jsou biblické? Odpovědět



Beatifikace a kanonizace jsou akty římskokatolické církve, které prohlašují, že zesnulý vedl svatý život. Lidé, kteří ještě žijí, pak mohou požádat blahoslaveného (pokud je blahořečen) nebo svatého (pokud je kanonizován), aby se za ně u Boha přimluvil. Blahoslavení nebo světci jsou uctíváni a uctíváni za své činy, když žijí, ale nejsou uctíváni jako Bůh. Pocty mohou zahrnovat hostiny a mše konané jejich jménem, ​​stejně jako vyobrazení a relikvie vystavené za účelem inspirace věřících.



Beatifikace je administrativní úkon, kterým je nominant oprávněn mít kult nebo určitou skupinu lidí, kteří se ztotožňují s blahoslaveným a požadují od něj laskavosti. Jmenovaný může být mučedník zabitý ve službách Kristu nebo zpovědník. Život a spisy zpovědníka musí být prověřeny z hlediska hrdinské ctnosti (statečnosti a vyznamenání, které se vyznačují zbožnými pohnutkami, nikoli lidskou touhou), svatosti a dodržování římskokatolické nauky. Na ověřitelném zázraku musel mít podíl i zesnulý zpovědník. Přítomnost nepovoleného kultu diskvalifikuje mučedníka i zpovědníka z ohleduplnosti.





Formální proces potvrzení se za posledních několik set let velmi změnil. Původně církev vyžadovala padesát let mezi okamžikem smrti jmenovaného a začátkem vyšetřování. To bylo sníženo na pět let. Po dlouhém dotazování papež povolí beatifikaci, nově beatifikovaná osoba je označena za blahoslavenou a lidé z oblasti ztotožněni s blahoslaveným mohou ve jménu blahoslaveného provádět omezené úkony.



Kanonizace je dekret oznamující, že osoba je způsobilá k posvěcení. Dekret veřejně prohlašuje, že kandidát je svatý a je v nebi u Boha. Tam, kde je uctívání blahoslavených omezeno, zavazuje kanonizace všeobecnou církev, aby ctila tohoto světce. Mezi kvalifikace patří všechny ty, které jsou zahrnuty do beatifikace, plus další zázrak, ke kterému došlo díky přímluvě osoby, což je považováno za Boží potvrzení svatosti kandidáta. Mezi další pocty patří konkrétní prováděné liturgie a kostely zasvěcené ve jménu světce.



Jádro blahořečení a svatořečení je ve víře, že velmi dobří lidé z církve jdou přímo do nebe, vládnou s Ježíšem a přimlouvají se u Boha za lidi na zemi a v očistci. Jakub 5:16 se používá k ospravedlnění praxe: Vyznávejte si proto navzájem své hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Modlitba spravedlivého člověka je mocná a účinná. Bible však nikde nenabádá k hledání pozornosti nebo přízně těch, kteří zemřeli, a modlitba k mrtvým je přísně zakázána.



Beatifikace, vyzdvihování někoho pro zvláštní postavení mezi zesnulými věřícími, je nebiblické. Všichni věřící, ať už mrtví nebo živí, jsou v Písmu nazýváni svatými (1. Korintským 1:2; Skutky 9:13, 32; Efezským 4:12). Všichni věřící jsou stejně svatí a spravedliví, ne na základě našich vlastních skutků, ale na základě Kristovy spravedlnosti, která nám byla připsána na kříži (2. Korintským 5:21). Všichni věřící jsou v očích Boha stejně vzácní a není nikdo, kdo by se před Ním mohl pochlubit nějakým zvláštním místem. A konečně, rozvíjení kultu (od toho dostáváme slovo kult) kolem zesnulého člověka, kterému předkládáme modlitby a prosby, hraničí s nekromancí (konzultováním s mrtvými), což je také v Písmu přísně zakázáno (Deuteronomium 18:11).

Beatifikace a svatořečení jsou obřady a tradice římskokatolické církve a jsou založeny na nepochopení a/nebo nesprávné interpretaci Písma. Svatí jsou tělo Kristovo, křesťané, církev. Všichni křesťané jsou považováni za svaté. Všichni křesťané jsou svatí – a zároveň jsou povoláni být svatými. V římskokatolické praxi jsou svatí uctíváni, modlí se k nim a v některých případech jsou uctíváni (ačkoli to katolíci vehementně popírají). V Bibli jsou svatí povoláni k tomu, aby ctili, uctívali a modlili se pouze k Bohu.



Top