Co je levná milost?

Co je levná milost? Odpovědět



Termín laciná milost lze vysledovat v knize německého teologa Dietricha Bonhoeffera, tzv. Cena učednictví , vydané v roce 1937. Bonhoeffer v této knize definoval lacinou milost jako kázání o odpuštění bez vyžadování pokání, křest bez církevní disciplíny. přijímání bez zpovědi. Laciná milost je milost bez učednictví, milost bez kříže, milost bez Ježíše Krista. Všimněte si, co je zdůrazněno v Bonhoefferově definici laciné milosti a co není zdůrazněno. Důraz je kladen na výhody křesťanství bez souvisejících nákladů; tedy přídavné jméno levný abych to popsal.



Podobná debata o laciné milosti propukla v 80. a 90. letech v rámci sporu Lordship Salvation. Kontroverze začala, když pastor a teolog John MacArthur protestoval proti učení, které se v evangelických kruzích stalo populárním, nazývané karnální křesťanství. Odkazuje se na výrok, který apoštol Pavel učinil ve svém prvním dopise církvi v Korintu: Ale já, bratři, jsem vás nemohl oslovovat jako duchovní lidé, ale jako lidé těla, jako nemluvňata v Kristu (1. Korintským 3: 1). Výraz tělo je řecké slovo sarkinos , což znamená maso. Slovo tělesný pochází z latinského slova pro maso. V Novém zákoně, maso může jednoduše znamenat kůži, maso, tělo. Pavel jej však často používá, aby mluvil o naší hříšné přirozenosti – té nevykoupené části člověka, se kterou musí nový člověk v Kristu denně bojovat (Římanům 7; 1 Kor 3:1-3; 2. Korintským 10:2; Galatským 5:16 -19).





Myšlenka tělesného křesťanství v podstatě učí, že pokud člověk vyznává víru v Krista, je spasen (Římanům 10:9), i když neexistuje žádná bezprostřední poslušnost Ježíšovým a apoštolským příkazům, aby žili jako život svatosti. Je to myšlenka, že můžeme mít Ježíše jako Spasitele, ale ne nutně jako Pána. Lidé, kteří se zastávají tělesného křesťanství nebo bezplatné milosti, jak se tomu často říká, nepopírají nezbytnost dobrých skutků (tj. svatého života) pro posvěcení, ale odlišují volání po spáse od volání po posvěcení (nebo učednictví).



Existuje mnoho pasáží z Písma, které zastánci bezplatné milosti používají k podpoře svého postoje. Není nutné je všechny citovat, ale dvě z nejoblíbenějších a nejpůsobivějších pasáží jsou Jan 3:16 a Římanům 10:9.



• Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3:16)



• Protože když svými ústy vyznáš, že Ježíš je Pán, a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Římanům 10:9)

Je zřejmé, že tyto a další pasáže učí, že ten, kdo věří v Ježíše Krista, má věčný život a bude spasen. O tom není sporu. Avšak to, proti čemu lidé jako John MacArthur a další namítali, není to, že spasení a věčný život jsou bezplatné dary Boží milosti, ale spíše učení, že výzva ke spasení nezahrnuje také výzvu k pokání a svatému životu. Jinými slovy, namítali, že doktrína bezplatné milosti se stává doktrínou laciné milosti. Zastánci Lordship Salvation tvrdí, že spasení je voláním k učednictví, že člověk nemůže mít Ježíše jako Spasitele, aniž by Ho také uznal za Pána.

Nový zákon používá slovo pro Pána ( který ) 748krát, z toho 667krát se používá ve vztahu k Bohu nebo Ježíši (např. Ježíš Kristus, náš Pán, Římanům 1:4). Naproti tomu Nový zákon používá slovo pro spasitele ( soter ) pouze 24krát. Zdá se jasné, že důraz v Novém zákoně je kladen na Ježíše Krista jako Pána, nikoli jako Spasitele. Když to říkám, není to myšleno zlehčovat nebo znevažovat spasitelné dílo Ježíše Krista na kříži. Jaké nádherné a milostivé opatření Bůh učinil pro svůj lid tím, že poskytl Ježíše Krista jako naši smírnou oběť, která tak zaručuje spasení a věčný život těm, kdo v Něho věří. Ježíš Kristus je zcela jistě náš Spasitel, ale to nelze oddělit od skutečnosti, že Ježíš Kristus je Pán, a jak Pán přikazuje a my posloucháme.

Ježíš jim ve svém Velkém pověření pro 11 zbývajících učedníků přikázal, aby šli do celého světa a činili učedníky ze všech národů, křtil je a učil je zachovávat vše, co jim přikázal (Matouš 28:19-20). Evangelizace a učednictví jdou ruku v ruce. Učedník je ten, kdo dodržuje (zachovává, poslouchá) vše, co Ježíš přikázal. V křesťanství neexistuje žádný dvoufázový proces – zaprvé být spasen; pak se staň učedníkem. Toto svévolné rozlišování je cizí Novému zákonu, a proto cizí i křesťanství.

Abychom přehráli název Bonhoefferovy knihy, podívejme se na to, co Ježíš řekl svým učedníkům o učednictví v Lukáši 14:25–33. V této pasáži Ježíš říká zástupům, že nikdo nemůže být Jeho učedníkem, pokud nejprve nenávidí svou rodinu (verš 26). Navíc ten, kdo nemůže nést svůj vlastní kříž, nemůže být jeho učedníkem (v. 27). Ježíš dává dvě podmínky, aby mohl být Jeho učedníkem. První je být ochoten vzdát se rodiny, abychom mohli následovat Ježíše. Druhým je být ochoten zemřít, doslovně i metaforicky (zemřít sobě), abychom mohli následovat Ježíše. Ježíš pak uvádí dva příklady počítání nákladů. První je příkladem muže, který touží postavit věž, aniž by nejprve počítal náklady na stavbu věže. Poté, co si uvědomí, že to nemůže dokončit, se hanbou a rozpaky vzdá. Druhým je král, který se připravuje vyrazit do bitvy a zajišťuje, že se dokáže ubránit nadřazenému nepříteli. Ježíš říká, že učednictví něco stojí.

Navíc učednictví vyžaduje pokání a poslušnost. Na začátku Ježíšovy služby bylo poselství, které kázal, poselstvím pokání (Matouš 4:17). Poselství apoštolů po Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení bylo také poselstvím pokání (Skutky 2:38). Spolu s pokáním přichází poslušnost. Ježíš řekl zástupu posluchačů, že spasení a poslušnost jdou ruku v ruce: Proč mi říkáš ‚Pane, Pane‘ a neděláš, co ti říkám? (Lukáš 6:46). Ježíš dále rozlišuje toho, kdo staví svůj dům na písku, od toho, kdo staví svůj dům na skále, tedy muže, který Ježíšova slova nejen slyší, ale také je činí.

Laciná milost se snaží před lidmi skrýt cenu učednictví. Snaží se tvrdit, že dokud vyznáváme víru, jsme spaseni. Boží milost pokrývá všechny naše hříchy. Opět, to je úžasná pravda! Apoštol Pavel totéž říká, když píše: Nyní přišel zákon, aby rozmnožil provinění, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost, aby tak, jako vládl hřích ve smrti, vládla i milost skrze spravedlnost vedoucí k věčnému životu. skrze Ježíše Krista, našeho Pána (Římanům 5:20-21). Ale hned poté, co to Pavel napsal, následuje toto: Co tedy řekneme? Máme pokračovat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Beze všeho! Jak v něm můžeme žít my, kteří jsme zemřeli hříchu? (Římanům 6:1-2). Spasení z milosti samotnou vírou je mnohem víc než pouhé vyslovování slov Ježíš je Pán. Nejsme spaseni vyznáním víry. Nejsme spaseni tím, že se modlíme modlitbu hříšníka. Nejsme spaseni podepsáním karty nebo procházkou uličkou. Jsme spaseni živou a činnou vírou (Jakub 2:14-26), vírou, která se projevuje pokáním, poslušností a láskou k Bohu a bližnímu. Spása není transakce; je to transformace. Pavel to nejlépe říká, když říká, že jsme nová stvoření v Kristu (2. Korintským 5:17). Na milosti není nic levného!



Top