Jaký je správný výklad Jana 20:23?

Odpovědět



V Janovi 20:23 říká Ježíš svým učedníkům: Odpustíte-li někomu jeho hříchy, jsou mu odpuštěny; pokud jim neodpustíte, není jim odpuštěno.“ Samotným jádrem poselství evangelia je pravda, že způsob, jakým jsou někomu odpuštěny hříchy, je mít víru v Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele. Ve Skutcích 10:43-44, když Petr sdílel evangelium, řekl: Každý, kdo v něho věří, dostává odpuštění hříchů skrze jeho jméno. První Jan 5:1-5 nám říká, že jen ten, kdo věří v Ježíše, přemůže svět. Lukáš 5:20 říká: Když Ježíš viděl jejich víru, řekl: ‚Příteli, tvé hříchy jsou odpuštěny.‘ Koloským 2:13-14 říká, že Ježíš nám odpustil všechny hříchy. Všechny tyto pasáže potvrzují, že Ježíš je ten, kdo odpouští hříchy, a odpouští všechny naše hříchy. Pokud jsme v Něj měli opravdovou víru, nikdo jiný nemůže později rozhodnout, že nám ten či onen hřích není odpuštěn. Takže, co přesně měl Ježíš na mysli v Janovi 20:23?



Pouze Bůh může odpouštět hříchy a Kristus, protože je Bohem, má moc to také udělat, ale nikdy žádnou takovou moc nesdělil svým učedníkům, ani oni sami žádnou takovou moc nepřijali. Klíč k pochopení významu Jana 20:23 spočívá v předchozích dvou verších: Ježíš znovu řekl: ‚Pokoj vám! Jako mě poslal Otec, já posílám vás.“ A s tím na ně dechl a řekl: „Přijměte Ducha svatého.“ Poslal je, jako posílá nás, aby přinášeli radostnou zvěst o cestě ke spáse. a nebe celému světu. Ježíš fyzicky opouštěl zemi, ale slíbil, že Bůh bude s nimi v osobě Ducha svatého, který v nich přebývá. Když hlásali evangelium, mohli upřímně říci lidem, kteří tomuto poselství věřili, že jejich hříchy byly odpuštěny, a mohli upřímně říci lidem, kteří poselství nevěřili, že jejich hříchy nebyly odpuštěny a že jsou v Božích očích odsouzeni. Kdo věří v Syna, má život věčný, ale kdo odmítá Syna, neuvidí život, protože na něm zůstává Boží hněv (Jan 3:36).





Dnešní věřící mají stejné poslání, které nám bylo dáno! Jsme povinni sdílet poselství evangelia, cestu do nebe, ostatním ve světě a jdeme za tímto posláním s Duchem svatým žijícím v nás, který nás vede, když sdílíme Jeho pravdu. Jsme povinni říkat lidem, že jediný způsob, jak získat odpuštění, je skrze víru. Ježíš řekl v Janovi 8:24: Nevěříte-li, že já jsem (Bůh), skutečně zemřete ve svých hříších. Toto je samotné jádro poselství evangelia a samotné jádro toho, co máme světu vysvětlovat. Byl to poslední Ježíšův příkaz svým následovníkům předtím, než fyzicky opustil zemi – přenášejte poselství naděje a zachraňte všechny, kdo v Něho uvěří.



Ježíš kázal zásadní poselství o odpuštění našim bratrům, jako Bůh odpustil nám. Stojíme v milosti a On od nás očekává, že si zachováme čisté srdce vůči druhým, nebudeme v sobě chovat zášť nebo v sobě přechovávat ducha neodpuštění, zvláště poté, co nám dal takovou nezaslouženou lásku a odpuštění za tak vysokou osobní cenu pro něj samotného! Ježíš řekl, že ti, kterým bylo hodně odpuštěno, hodně milují (Lukáš 7:47). Očekává, že odpustíme druhým 70krát 7krát (Matouš 18:22). Je nám také řečeno, že pokud se modlíme, ale někomu něco držíme, máme tomu člověku odpustit, aby byl náš vztah s Bohem správný a spravedlivý! Koloským 3:13 říká: „Odpusťte si, cokoli proti sobě máte. Odpouštějte, jako Pán odpustil vám. Víme, že jsme Jeho, pokud milujeme své bratry a nenávidíme je a nemáme v srdci neodpuštění (1 Jan 2:3-6; 3:14-19; 4:16-21). Odpuštění je klíčem k tomu, abychom podle těchto pasáží ukázali, že v sobě skutečně máme věčný život. Pokud říkáme, že milujeme Boha, ale nenávidíme svého bratra, jsme lháři a není v nás žádná pravda. Naše odpuštění druhým je tedy hlavním ukazatelem pravého společenství s Bohem. Bůh se dívá na srdce a činy, ne na pouhá slova. Ježíš řekl, když byl na zemi: Tito lidé se ke mně přibližují svými rty, ale jejich srdce jsou ode mě daleko. Je tedy důležité, abychom měli živou, opravdovou víru: Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry (1 Jan 3:14).