Co je to genetický omyl?

Odpovědět



Genetický omyl je nelogický argument pro nebo proti myšlence založené na původu myšlenky. Příkladem genetického omylu je výrok V úterý bude pršet, protože to řekl můj otec. Otec mluvčího může být dobrý muž a dobrý otec, ale nemusí to nutně znamenat, že ví s jistotou, jaké bude počasí někdy v budoucnu. Další tvrzení, které ilustruje genetický omyl, je Tato kniha je hrozná – koneckonců, podívejte se, kdo ji napsal. Ti, kteří se dopustí genetického omylu, nabízejí hodnocení založené výhradně na zdroj věci nebo Dějiny myšlenky, spíše než posuzování skutečnosti zásluhy (nebo nedostatky) té věci nebo myšlenky.

V Janovi 2 je Nathaniel pozván, aby se setkal s Ježíšem Nazaretským, a Nathaniel se blíží spáchání genetického omylu: Nazaret! Může odtud vzejít něco dobrého? říká (verš 46). Jinými slovy, Nathaniel považoval všechny Nazarény za nikoho – rodné město člověka stačilo k tomu, aby si o něm vytvořil názor. Ale Nathanielovo uvažování bylo chybné. Ježíš, ačkoli byl z Nazareta, byl skutečně zaslíbeným Mesiášem.



Genetický omyl se někdy objevuje v argumentech týkajících se náboženství. Zdůvodnění obvykle následuje takto: Víra toho člověka je irelevantní, protože se s největší pravděpodobností naučil této víře od svých rodičů. Všimněte si, že takové prohlášení se nijak nepokouší hodnotit platnost víry nebo její relevanci; jednoduše to odmítá na základě myšlenky, že vystavení náboženství jako dítě neguje jeho pravdu nebo nějak snižuje jeho význam v dospělosti.



Genetický omyl je mylný, protože pravdivost tvrzení není v žádném případě založena na původu konceptu. I obvykle méně důvěryhodný zdroj může mít někdy pravdu. A dokonce i ty nejdůvěryhodnější zdroje se mohou občas mýlit ve svých faktech (s výjimkou božské inspirace). Filosofický nebo teologický koncept je buď pravdivý, nebo není; nezáleží na tom, jak člověk tomuto konceptu uvěřil nebo kdo v minulosti považoval tento koncept za pravdivý.

Argumenty týkající se původu v náboženství přitom stojí za zvážení. Lidé by neměli slepě následovat náboženství jen proto, že je to náboženství jejich rodičů. Každý jedinec je zodpovědný za své přesvědčení a vztah s Bohem. I když víra naučená v dětství nemusí být nutně nepravdivá, také nemusí být nutně pravdivá. Věřící by měli studovat Písmo (Skutky 17:11) a být schopni vysvětlit, proč věří tomu, co dělají (1. Petrova 3:15), kromě rodinné nebo církevní tradice.



Top