Jaká je Boží sláva?

Odpovědět



Boží sláva je krásou Jeho ducha. Není to estetická krása nebo hmotná krása, ale je to krása, která vyzařuje z Jeho charakteru, ze všeho, čím je. Jakub 1:10 vyzývá bohatého muže, aby se chlubil svým ponížením, což naznačuje slávu, která neznamená bohatství, moc nebo hmotnou krásu. Tato sláva může korunovat člověka nebo naplnit zemi. Je to vidět v člověku a na zemi, ale není to od nich; je to od Boha. Sláva člověka je krásou lidského ducha, který je omylný a nakonec pomine, a proto je ponižující – jak nám říká verš. Ale Boží sláva, která se projevuje ve všech jeho vlastnostech společně, nikdy nepomíjí. Je to věčné.

Izajáš 43:7 říká, že nás Bůh stvořil ke své slávě. V kontextu s ostatními verši lze říci, že člověk oslavuje Boha, protože skrze člověka je Boží sláva vidět ve věcech, jako je láska, hudba, hrdinství a tak dále – ve věcech patřících Bohu, které nosíme v hliněných nádobách ( 2. Korinťanům 4:7). Jsme nádoby, které obsahují Jeho slávu. Všechny věci, které jsme schopni dělat a být, nacházejí svůj zdroj v Něm. Bůh jedná s přírodou stejným způsobem. Příroda ukazuje Jeho slávu. Jeho sláva je zjevována lidské mysli prostřednictvím hmotného světa mnoha způsoby a často různými způsoby různým lidem. Někdo může být nadšený pohledem na hory a jiný může milovat krásu moře. Ale to, co je za nimi oběma (Boží sláva), mluví k oběma lidem a spojuje je s Bohem. Tímto způsobem se Bůh může zjevit všem lidem bez ohledu na jejich rasu, dědictví nebo místo. Jak říká Žalm 19:1-4: Nebesa vyprávějí o Boží slávě a jejich rozloha oznamuje dílo jeho rukou; ze dne na den se šíří řeč a noc v noc odhaluje vědění. Není řeč, ani slova; jejich hlas není slyšet. Jejich linie prošla celou zemí a jejich výroky až na konec světa.



Žalm 73:24 nazývá nebe samo slávou. Dříve bylo běžné slýchat křesťany mluvit o smrti jako o přijetí ke slávě, což je fráze vypůjčená z tohoto žalmu. Když křesťan zemře, bude vzat do Boží přítomnosti a v Jeho přítomnosti bude přirozeně obklopen Boží slávou. Budeme vzati na místo, kde doslova sídlí Boží krása – krása Jeho Ducha tam bude, protože tam bude On. Krása Jeho Ducha (nebo podstata toho, kým je) je opět Jeho slávou. Na tom místě Jeho sláva nebude muset přijít skrze člověka nebo přírodu, spíše bude jasně vidět, jak říká 1. Korintským 13:12: Nyní vidíme v zrcadle matně, ale pak tváří v tvář; nyní vím částečně, ale pak budu vědět plně, stejně jako jsem byl také plně znám.



V lidském/pozemském smyslu je sláva krása nebo vibrace, která spočívá na materiálu země (Žalm 37:20, Žalm 49:17), a v tomto smyslu mizí. Ale důvod, proč mizí, je ten, že materiální věci nevydrží. Umírají a chřadnou, ale sláva, která je v nich, patří Bohu a vrací se k Němu, když smrt nebo rozklad vezme materiál. Vzpomeňte si na výše zmíněného boháče. Verš říká: Bohatý se má chlubit svým ponížením, protože pomine jako rozkvetlá tráva. Co to znamená? Tento verš nabádá bohatého člověka, aby si uvědomil, že jeho bohatství, moc a krása pochází od Boha, a aby byl pokořen uvědoměním, že je to Bůh, kdo z něj dělá to, čím je, a dává mu vše, co má. A vědomí, že pomine jako tráva, je to, co ho přivede k poznání, že Bůh je ten, od něhož pochází sláva. Boží sláva je zdrojem, pramenem, ze kterého vyvěrají všechny menší slávy.

Protože Bůh je ten, od něhož pochází sláva, nenechá obstát tvrzení, že sláva pochází od člověka nebo od lidských idolů nebo od přírody. V Izajášovi 42:8 vidíme příklad Boží žárlivosti na Jeho slávu. O této žárlivosti na Jeho vlastní slávu mluví Pavel v Římanům 1:21-25, když mluví o způsobech, jak lidé uctívají stvoření spíše než Stvořitele. Jinými slovy, dívali se na předmět, skrze který přicházela Boží sláva, a místo toho, aby za to připisovali Bohu zásluhy, uctívali to zvíře, strom nebo člověka, jako by krása, kterou vlastnil, pocházela z jejich nitra. Toto je samotné jádro modloslužby a je to velmi častý jev. Každý, kdo kdy žil, se někdy této chyby dopustil. Všichni jsme vyměnili slávu Boží za slávu lidskou.



To je chyba, kterou mnozí lidé stále dělají: důvěřují pozemským věcem, pozemským vztahům, svým vlastním schopnostem, talentům nebo kráse nebo dobrotě, kterou vidí v druhých. Ale když tyto věci zmizí a selžou, jak se nevyhnutelně stane (jsou-li pouze dočasnými nositeli větší slávy), tito lidé si zoufají. Všichni si musíme uvědomit, že Boží sláva je stálá, a jak budeme putovat životem, uvidíme, jak se projevuje tu a tam, v té osobě nebo v tom lese, nebo v příběhu o lásce nebo hrdinství, fikci nebo literatuře faktu, nebo náš osobní život. Ale vše se nakonec vrátí k Bohu. A jediná cesta k Bohu vede skrze Jeho Syna, Ježíše Krista. Najdeme pravý zdroj veškeré krásy v Něm, v nebi, pokud jsme v Kristu. Nic se nám neztratí. Všechny ty věci, které v životě vybledly, znovu najdeme v Něm.

Top