Jaký je význam 2. Paralipomenon 7:14?

Jaký je význam 2. Paralipomenon 7:14? Odpovědět



Jestliže se můj lid, který je nazýván mým jménem, ​​pokoří, bude se modlit a hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, pak vyslyším z nebe a odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi (2. Paralipomenon 7:14, ESV).






Klíčem k pochopení jakéhokoli verše Písma je kontext. Existuje bezprostřední kontext – verše před ním a po něm, stejně jako širší kontext Písma – jak verš zapadá do celkového příběhu. Je zde také historický a kulturní kontext – jak verš chápali jeho původní posluchači ve světle jejich historie a kultury. Protože kontext je tak důležitý, verš, jehož význam a aplikace se zdají být přímočaré, když jsou citovány izolovaně, mohou znamenat něco výrazně jiného, ​​když jsou brány v kontextu.



Když se blíží 2. Paralipomenon 7:14, musíme nejprve zvážit bezprostřední kontext. Poté, co Šalomoun zasvětil chrám, zjevil se mu Hospodin a dal mu určitá varování a ujištění. V noci se mu zjevil Hospodin a řekl: ‚Vyslyšel jsem tvou modlitbu a vyvolil jsem si toto místo jako chrám pro oběti.‘ Když zavřu nebe, aby nepršelo, nebo přikážu kobylkám, aby pohltily zemi nebo pošli mor mezi můj lid, jestliže se můj lid, který se nazývá mým jménem, ​​pokoří a bude se modlit a hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, pak uslyším z nebe a odpustím jejich hřích a vůli uzdrav jejich zemi (2. Paralipomenon 7:12–14).





Bezprostřední kontext 2. Paralipomenon 7:14 ukazuje, že tento verš je spojen s Izraelem a chrámem a že čas od času může Bůh seslat na zemi soud v podobě sucha, kobylky nebo moru.



O několik veršů později Bůh říká toto: Jestliže se však odvrátíte a opustíte nařízení a příkazy, které jsem vám dal, a odejdete sloužit jiným bohům a uctívat je, pak vytrhnu Izrael ze své země, kterou jsem jim dal, a zavrhne tento chrám, který jsem zasvětil svému jménu. Učiním z toho přísloví a předmět posměchu všech národů. Tento chrám se stane hromadou trosek. Všichni, kdo projdou kolem, budou zděšeni a řeknou: ‚Proč Hospodin udělal takovou věc této zemi a tomuto chrámu?‘ Lidé odpoví: ‚Protože opustili Hospodina, Boha svých předků, který je vyvedl Egypta a objímali jiné bohy, uctívali je a sloužili jim – proto na ně přivedl celou tuto pohromu“ (2. Paralipomenon 7:19–22).

Šalomoun by bezpochyby poznal toto varování jako opakování Deuteronomia 28. Bůh vstoupil do smlouvy s Izraelem a slíbil, že se o ně postará a zajistí jim prosperitu, dokud Ho budou poslouchat. Slíbil také, že na ně uvalí kletby, pokud neuposlechnou. Kvůli smluvnímu vztahu existovala přímá shoda mezi jejich poslušností a jejich prosperitou a jejich neposlušností a jejich těžkostmi. Deuteronomium 28 vysvětluje požehnání za poslušnost a kletby za neposlušnost. Opět platí, že boží požehnání a boží trest na Izraeli byly podmíněny jejich poslušností nebo neposlušností.

Vidíme, jak se toto požehnání a prokletí pod Zákonem odehrává v knize Soudců. Soudci kapitola 2 je často označována jako Cyklus soudců. Izrael by upadl do hříchu. Bůh by poslal jiný národ, aby je soudil. Izrael by činil pokání a volal k Hospodinu. Pán vzbudí soudce, aby je vysvobodil. Chvíli by sloužili Pánu a pak znovu upadli do hříchu. A koloběh by pokračoval.

Ve 2. Paralipomenon 7 Pán jednoduše připomíná Šalomounovi předchozí dohodu. Pokud Izrael poslechne, bude požehnán. Pokud neuposlechnou, budou souzeni. Soud má přivést Izrael k pokání a Bůh ujišťuje Šalomouna, že pokud budou pokorní, budou se modlit a činit pokání, pak je Bůh osvobodí od soudu.

V kontextu je 2. Paralipomenon 7:14 příslib starověkému Izraeli (a možná i současnému Izraeli), že pokud budou činit pokání a vrátí se k Pánu, On je zachrání. Mnoho křesťanů ve Spojených státech však vzalo tento verš jako výkřik pro Ameriku. (Možná to udělali i křesťané v jiných zemích.) V tomto výkladu jsou křesťané lidé, kteří jsou nazýváni Božím jménem. Li křesťané pokoří se, budou se modlit, hledat Boží tvář a činit pokání, pak Bůh uzdraví jejich zemi – často se uvažuje o morálním a politickém uzdravení stejně jako o ekonomickém uzdravení. Otázkou je, zda se jedná o správný výklad/aplikaci.

První problém, na který naráží moderní, westernizovaný výklad, je ten, že Spojené státy nemají stejný smluvní vztah s Bohem, jaký měl starověký Izrael. Smlouva s Izraelem byla jedinečná a exkluzivní. Podmínky, které se vztahovaly na Izrael, se jednoduše nevztahovaly na žádný jiný národ a je nevhodné, aby byly tyto podmínky kooptovány a aplikovány na jiný národ.

Někdo by mohl namítnout, že křesťané jsou stále nazýváni Božím jménem a nějakým způsobem zdědili smlouvu s Izraelem – a to může být do určité míry pravda. Jistě, pokud je národ v nesnázích, modlitební a kajícná odpověď křesťanů v tomto národě je vždy vhodná. Existuje však další problém, který je často přehlížen.

Když starověký Izrael činil pokání a hledal Hospodina, činil tak mnoho . Národ jako celek činil pokání. Je zřejmé, že ne každý Izraelita činil pokání a modlil se, ale přesto tomu tak bylo národní pokání. Nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by malá menšina národa (spravedlivý ostatek) mohla činit pokání a modlit se a že by se změnil osud celého národa. Bůh slíbil vysvobození, až bude celý národ činit pokání.

Když se 2 Paralipomenon 7:14 použije na křesťany v USA nebo v jakémkoli jiném moderním národě, je to obvykle s tím, že křesťané v tomto národě – praví věřící v Ježíše Krista, kteří byli znovuzrozeni Duchem Božím – budou tvoří spravedlivý zbytek. Bůh nikdy neslíbil, že bude-li spravedlivý ostatek činit pokání a modlit se za svůj národ, bude zachráněn. Možná, že kdyby došlo k národnímu pokání, Bůh by ušetřil moderní národ, jako ušetřil Ninive při kázání Jonáše (viz Jonáš 3) – ale to je jiný problém.

Přesto není nikdy špatné vyznávat své hříchy a modlit se – ve skutečnosti je naší povinností jako věřících neustále vyznávat a opouštět své hříchy, aby nám nebránily (Židům 12:1) a modlit se za náš národ. a ti, kteří mají autoritu (1. Timoteovi 2:1–2). Může se stát, že Bůh ve své milosti jako výsledek požehná našemu národu – ale neexistuje žádná záruka národního vysvobození. I kdyby Bůh použil naše úsilí k dosažení národního pokání a probuzení, neexistuje žádná záruka, že národ bude politicky nebo ekonomicky zachráněn. Jako věřící máme zaručeno osobní spasení v Kristu (Římanům 8:1) a máme také zaručeno, že nás Bůh použije k uskutečnění svých záměrů, ať jsou jakékoli. Naší povinností jako věřících je žít svatý život, hledat Boha, modlit se a sdílet evangelium s vědomím, že všichni, kdo věří, budou spaseni, ale Bible nezaručuje politickou, kulturní ani ekonomickou spásu našeho národa.



Top