Co znamená, že mi nedáš ani chudobu, ani bohatství (Přísloví 30:8)?

Odpovědět



Autorem Přísloví 30 je neznámý přispěvatel jménem Agur . V pokorné modlitbě prosí Pána: Nedej mi chudobu ani bohatství, ale dej mi jen můj vezdejší chléb (Přísloví 30:8). Když se Agur modlí proti extrémům hojnosti a nedostatku, jádrem Agurovy modlitby je spokojit se s částí, kterou Bůh poskytuje.

Neboť pokud zbohatnu, mohu tě zapřít a říci: ‚Kdo je Hospodin?‘ A pokud jsem příliš chudý, mohu krást a urážet tak svaté jméno Boží (Přísloví 30:9, NLT). Těmito slovy Agur uznává svou slabost a závislost na Bohu, pokud jde o sílu překonat pokušení. Je si plně vědom své lidské tendence zapomínat na Boha, když je život příliš pohodlný a požehnaný hojností, nebo se odvracet od Boha a zneuctít Ho, když je život plný těžkostí.



Když mudrc řekl: Nedej mi ani chudobu, ani bohatství, prosí Pána o tolik, kolik potřebuje, aby uspokojil jeho každodenní potřeby. Jeho modlitba zní velmi podobně jako modlitba Páně, když Ježíš říká: Chléb náš vezdejší dej nám každý den a neuveď nás do pokušení (Matouš 6:11, 13; Lukáš 11:3, 4).



V Agurově modlitbě představuje bohatství vznešený stav. Honbu za bohatstvím považuje za prázdnou a neuspokojivou a žádá Boha, aby ho z této pasti odstranil. Naučil se, že bohatí se snadno nechají svést pýchou a nezávislostí a nevidí, že potřebují Boha (Deuteronomium 8:11–14; Matouš 19:23; Marek 10:23; Lukáš 18:23–25). Pisatel Listu Židům varuje: Chraňte svůj život od lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co máte, protože Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím; nikdy tě neopustím“ (Židům 13:5). Naší největší potřebou je Bůh, ne peníze.

Agur považuje oba extrémy – chudobu i bohatství – za stejně svůdné. Nástraha chudoby je její tendence odvádět člověka od života morálky a integrity. Agur se bojí, že by mohl nic mít a krást (Přísloví 30:9, CSB).



Náš denní chléb, o který se Ježíš modlí v Matouši 6, se týká právě toho, co potřebujeme k uspokojení svých potřeb. Náš denní chléb je individuální porce, kterou nám Bůh každý den dává, abychom nasytili naše těla i duše. Pokud máme to nejlepší od Boha pro naše životy, pro naše těla a duše, pak máme to, co je skutečně nejlepší. Nepotřebujeme nic víc a nic míň.

Apoštol Pavel učil, že zbožnost se spokojeností je velkým ziskem (1. Timoteovi 6:6). S prostotou a pokorou řekl Pavel Timoteovi: Pokud budeme mít jídlo a oblečení, budeme s tím spokojeni. Ti, kdo chtějí zbohatnout, upadnou do pokušení a pasti a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb, které lidi vrhají do zkázy a zkázy. Neboť láska k penězům je kořenem všeho zla. Někteří lidé, toužící po penězích, zbloudili od víry a probodli se mnoha zármutky (1. Timoteovi 6:8–10).

Pavel se nikdy nemodlil: Nedej mi ani chudobu, ani bohatství, ale zažil obě podmínky: Vím, jak vystačit s málem, a vím, jak vystačit s mnoha. Za všech okolností jsem se naučil tajemství být spokojený – ať už dobře nakrmený nebo hladový, ať už v nadbytku nebo v nouzi. Všechno mohu dělat skrze toho, který mě posiluje (Filipským 4:12–13, CSB).

Pavel objevil, jak být spokojený bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitl, a povzbudil ostatní věřící, aby dělali totéž: A tentýž Bůh, který se o mě stará, naplní všechny vaše potřeby ze svého slavného bohatství, které nám bylo dáno v Kristu. Ježíš (Filipským 4:19, NLT). Ať už si Pavel užíval hostinu nebo snášel hladomor, ve všem závisel na Bohu. Jeho absolutní důvěra a spoléhání se na Boha tvořily tajemství jeho spokojenosti. Stejně jako Agur i Pavel pokorně rozpoznal svou potřebu Boha, který ho mohl ochránit před pokušením soběstačnosti, pýchy, nemravnosti a každé jiné hrozby.

Agurova modlitba, nedej mi ani chudobu, ani bohatství, by dnes mohla znít asi takto: Pane, netoužím po bohatství, ani se nesnažím žít v chudobě. Moje jediná touha je mít to, co víte, že je pro mě nejlepší. Prosím, dejte mi jen to, co je příjemné, nejlepší a nezbytné – pro dnešek tak akorát – a bude to stačit jako vše, co potřebuji.

Top