Jaký je význam toho, kde jsou dva nebo tři shromážděni v Matoušovi 18:20?

Odpovědět



Matouš 18:20 se často používá k tomu, aby udělil legitimitu malému modlitebnímu setkání nebo bohoslužbě. Pastor by mohl říct něco jako Dnes večer je nás tu jen pár, ale jsme rádi, že nemusíme mít velký dav, aby nás Bůh vyslechl. Koneckonců, Ježíš slibuje: ‚Kde jsou dva nebo více shromážděni v mém jménu, tam jsem já.‘ To zní uklidňující, dokud to není analyzováno a dovedeno k logickému závěru. Co když nejsou dva? Co když existuje jen jeden, kdo se modlí v izolaci? Znamená to, že tam Ježíš není? Pokud je odpověď ne, pak se vrátíme k otázce: Co ve skutečnosti znamená Matouš 18:20?

Podíváme se na kontext toho, kde se dva nebo tři shromažďují. NIV seskupuje Matouš 18:15–20 dohromady jako jeden odstavec. Členění odstavců samozřejmě není inspirovanou částí textu, protože originály byly psány bez mezer. Nicméně rozdělení odstavce NIV je založeno na obsahu pasáže a zdá se být v tomto případě správné.



Matouš 18:15–17 říká, jak se vypořádat s hříchem v církvi; je to pasáž o tom, čemu se běžně říká církevní kázeň: Pokud váš bratr nebo sestra zhřeší, jděte a poukažte na jejich chybu, jen mezi vámi dvěma. Pokud vás poslouchají, vyhráli jste je. Pokud však nebudou poslouchat, vezměte s sebou jednoho nebo dva další, aby ‚každá věc mohla být potvrzena svědectvím dvou nebo tří svědků.‘ Pokud stále odmítají poslouchat, řekněte to církvi; a pokud odmítnou poslouchat i církev, zacházejte s nimi jako s pohanem nebo výběrčím daní.



Verš 18 pak dává ujištění, že když je tento proces dodržován, Bůh v něm pracuje: Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi, a co rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi.

A pak verše 19–20 dávají poslední ujištění: Znovu vám, vpravdě, říkám, že pokud se dva z vás na zemi shodnou na čemkoli, oč požádají, můj Otec v nebesích to pro ně udělá. Neboť kde se dva nebo tři shromáždí v mém jménu, tam jsem já s nimi.



Kontext toho, kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu (Matouš 18:20, KJV), má co do činění s církevní disciplínou a konfrontací svéhlavého hříšníka. Ve verši 16 byla uplatněna zásada, že při vznesení obvinění jsou zapotřebí dva nebo tři svědci (srov. Deuteronomium 19:15). Zdá se, že zmínka o dvou nebo třech ve verši 20 odráží tento princip; ti dva nebo tři čelí hříchu v církvi.

Ježíš cituje starozákonní zákon, který říká, že obvinění od jednoho jednotlivce nestačí k zahájení trestního řízení. K prokázání věci však stačí dva nebo tři svědci, kteří souhlasí. Zákon v Deuteronomiu upravoval lidský soud. Ježíš to aplikuje na nebeský soud. Když je chybující bratr nebo sestra v církvi konfrontován dvěma nebo třemi svědky a odmítne činit pokání, tito svědci předloží věc církvi. Ježíš nás ujišťuje, že když se to stane, nejsou to jen svědci, kdo zažaluje provinilce, ale je tam s nimi i On. Církevní disciplína je schválena Otcem i Synem. To je důležité, protože žijeme ve věku, kdy není v módě konfrontovat nebo posuzovat něčí životní styl jako hříšný. Ti, kteří vykročí vpřed, aby v církvi vyvolali hřích, se mohou uchýlit k tomu, že nejednají sami; Kristus je s nimi v jejich úsilí.

Proces církevní disciplíny vyžaduje dva nebo tři, a to se zdá být nejlepší aplikací pro tento verš. Ti dva nebo tři, kteří se shromažďují v Ježíšově jménu, se nescházejí na modlitebním shromáždění nebo bohoslužbě, ale ve věci církevní disciplíny. Dva nebo tři svědkové se postavili hříšníkovi v duchu pokory (viz Galatským 6:1) a hříšník nečinil pokání. Ti dva nebo tři tedy přednesou záležitost Pánu v modlitbě a pak s důvěrou pokračují v procesu nastíněném v Písmu, vědí, že nejsou tyrani nebo zaneprázdnění, protože Bůh podporuje jejich úsilí – Ježíš je s nimi.

Top