Co je to vyvrhel?

Odpovědět



Vyděděnec je vyvrženec nebo někdo, komu je třeba se vyhnout. To slovo se v Bibli nepoužívá, ale ten koncept tam je.

V tradičním hinduistickém kastovním systému jsou vyděděnci členy nejnižší kasty, tzv Paraiyan a byli nedotknutelní členy ostatních kast. Slovo vyvrhel byl zapůjčen do jiných jazyků a zdá se, že každá společnost má vyvržence. V moderních společnostech je postavení vyvržence často méně jasně definováno než v Indii a člověk má příležitost překročit jej. Například osoba, která je příslušníkem etnické menšiny žijící v chudobě, může být považována za vyvržence bohatou elitou, ale pokud se tato osoba stane úspěšným sportovcem, bavičem, spisovatelem, vědcem, politikem, podnikatelem atd. může být skutečně přijata do elitní společnosti. Není to však proto, že by elity změnily své standardy, aby se staly inkluzivnějšími, ale proto, že vyvrženec se zbavil vlastností, které ho pro začátek identifikovaly jako vyděděnce. Existují další věci, které mohou způsobit, že někdo bude vyvrženec nebo vyvrhel. Být obviněn z hrozného zločinu, i když neexistuje žádné odsouzení, může poskytnout status vyvrhele. Stejně tak děti někoho obviněného z trestného činu nebo z výkonu trestu odnětí svobody se mohou svými vrstevníky vyhýbat. Politicky konzervativní herci někdy řeknou, že společensky se s nimi v Hollywoodu zachází jako s vyvrheli.



Starý zákon mluví o vyděděncích, kteří jsou považováni za obřadně nečisté. Byli lidé, se kterými se kvůli nečistotě určitého typu po omezenou dobu zacházelo jako s vyvrheli; ostatní byli celý život izolováni od společnosti. Nejvýraznějším příkladem v Zákoně jsou lidé, kteří měli lepru.



V Bibli je malomocenství jakýkoli typ kožní poruchy, která vypadala, že by mohla být nakažlivá. Byl identifikován různými způsoby, jako je bílé zbarvení nebo šupinatost. Leviticus 13 uvádí rozsáhlý seznam kožních příznaků, které by mohly způsobit, že někdo bude nečistý. Pokud by někomu kněz diagnostikoval takovou kožní poruchu, musel by žít mimo tábor, dokud se stav nezmírní. V té době se oběť znovu ukázala knězi, aby byl prohlášen za čistého. V některých případech se stav kůže nikdy nezlepšil a tito lidé byli permanentní vyvrhelové: Každý, kdo trpí tak znečišťující chorobou, musí nosit roztrhané šaty, nechat si rozcuchané vlasy, zakrýt si spodní část obličeje a volat: ‚Nečistý! Nečistí!‘ Dokud mají nemoc, zůstávají nečistí. Musí žít sami; musí žít mimo tábor (Leviticus 13:45–46). Tito lidé byli skutečnými vyvrheli; mohou být schopni se stýkat jeden s druhým, ale ne s lidmi ve zdravé společnosti.

Moderním uším zní toto zacházení s lidmi trpícími nějakou nemocí nebo nemocí obzvlášť drsně. Je však třeba poznamenat, že v nepřítomnosti moderní medicíny byla taková opatření nezbytná pro kontrolu nakažlivých nemocí. I dnes, s exaktnější vědou, stále dáváme lidi do karantény z podobných důvodů.



Ještě důležitější je, že praxe umisťování vyděděnců mimo tábor v Izraeli měla teologický význam. Bůh byl ten, kdo definoval, kdo byl uvnitř a kdo byl mimo. To je také představa, která mnohé v moderních kulturách znepokojuje, protože představa suverénního Boha, který vynáší konečný soud, je v rozporu s moderními myšlenkami individualismu, libertariánské svobody, osobní autonomie a osobního naplnění. Měli bychom také poznamenat, že moderní společnosti stále mají vyvrhele, jen z jiných důvodů. Nemoc není považována za důvod, proč se člověku vyhýbat, ale jeho přesvědčení ano. Stále více jsou křesťané považováni za netolerantní, a proto si zaslouží, aby se jim někdo vyhýbal. Politická korektnost dělá z lidí vyvrhele; prosazovatelé progresivní ortodoxie jsou zběhlí v identifikaci lidí, kteří se kvalifikují jako vyvrženci.

V Novém zákoně vidíme Ježíše, jak bourá zdi mezi čistým a nečistým. Tato nařízení kdysi sloužila svému účelu, ale s Jeho příchodem čas pro ně pomíjel. Ježíš tedy prohlásil všechny pokrmy za čisté (Marek 7:19). Léčil malomocné a přitom se jich dotýkal (Matouš 8:3). Jedl s výběrčími daní a hříšníky, kteří byli v té době společenskými/duchovními vyvrheli (Marek 2:16). Sloužil Samaritánům, kteří byli také vyvrheli (Jan 4). Nakonec byli věřící pohané přivedeni do Božího království na stejné úrovni jako věřící Židé. Nebe bude plné bývalých vyvrhelů.

Efezským 2:11–18 vysvětluje: Proto pamatujte, že dříve vy, kteří jste byli pohané v těle a byli jste nazýváni neobřezanými takzvanou obřízkou (prováděnou v těle lidskýma rukama) – pamatujte, že v té době jste byli odděleni od Krista, odcizeni od společenství Izraele a cizinci smluv zaslíbení, bez naděje a bez Boha ve světě. Nyní však v Kristu Ježíši vy, kteří jste kdysi byli daleko, byli jste přivedeni skrze Kristovu krev. Neboť On sám je naším mírem, který učinil dva jedním a zbořil dělící zeď nepřátelství tím, že ve svém těle zrušil zákon přikázání a nařízení. Učinil to proto, aby v sobě stvořil jednoho nového člověka ze dvou, a tak uzavřel mír a smířil je oba s Bohem v jednom těle skrze kříž, čímž uhasil jejich nepřátelství. Přišel a kázal pokoj vám, kteří jste byli daleko, a pokoj těm, kteří byli blízko. Neboť skrze Něho máme oba přístup k Otci jedním Duchem.

V Kristu nejsou žádní páriové. Rozpory mezi Židy a pohany byly zbořeny. Dříve nesměl Žid ani jíst s pohanem (Skutky 10:29). Ale Skutky 10 jasně spojují zrušení potravinových zákonů se vstupem pohanů do království. Všichni, kdo mají víru v Krista, jsou přijímáni v milovaném (Efezským 1:6, KJV). Skrze evangelium jsou pohané spolu s Izraelem dědici, spolu údy jednoho těla a společně se účastní zaslíbení v Kristu Ježíši (Efezským 3:6).

Křesťané by neměli mít vyvrhele. Máme oslovit každého s dobrou zprávou o Ježíši Kristu. Bůh však stále rozhoduje o tom, kdo je dovnitř a kdo je mimo. Nakonec, kdokoli, kdo nepozná Krista, bude Bohem odmítnut (Matouš 7:23; Zjevení 20:15). Mezitím máme milovat své bližní, jako milujeme sami sebe (Lukáš 10:27) a máme přinášet evangelium všem druhům lidí bez ohledu na etnický původ nebo stav (Matouš 28:19–20) nebo jaké hříchy Když křesťané zapomenou, že jsme spaseni milostí – když začneme s druhými lidmi zacházet jako s vyvrheli kvůli jejich hříchům – nedokážeme následovat Ježíšův příklad a zapomněli jsme, že jsme kdysi byli ve stejné pozici. .

Titovi 3:3–7 nám připomíná: I my jsme byli kdysi pošetilí, neposlušní, oklamaní a zotročení všemi druhy vášní a rozkoší. Žili jsme ve zlobě a závisti, nenáviděli jsme se a nenáviděli jeden druhého. Ale když se objevila laskavost a láska Boha, našeho Spasitele, zachránil nás ne pro spravedlivé skutky, které jsme konali, ale pro své milosrdenství. Spasil nás obmytím znovuzrozením a obnovou Duchem svatým, kterého na nás štědře vylil skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom, ospravedlněni jeho milostí, se stali dědici s nadějí na věčný život.

Top