Co je neodpustitelný hřích / neodpustitelný hřích?

Odpovědět



O neodpustitelném/neodpustitelném hříchu nebo rouhání se Duchu svatému se zmiňuje Marek 3:22–30 a Matouš 12:22–32. Ježíš řekl: Amen, pravím vám, lidem mohou být odpuštěny všechny jejich hříchy a každá pomluva, kterou pronesou (Marek 3:28), ale pak dává jednu výjimku: Kdo se rouhá Duchu svatému, nebude mu nikdy odpuštěno; jsou vinni věčným hříchem (verš 29).




Podle Ježíše je neodpustitelný nebo neodpustitelný hřích jedinečný. Je to jediná nepravost, která nebude nikdy odpuštěna (v Matoušovi 12:32 to nikdy není význam ani v tomto věku, ani v budoucím věku). Neodpustitelným hříchem je rouhání (vzdorná neuctivost) Ducha svatého v kontextu působení Ducha ve světě skrze Krista. Jinými slovy, konkrétní případ rouhání viděný v Matouši 12 a Markovi 3 je jedinečný. Vina, skupina farizeů, byla svědkem nezvratných důkazů, že Ježíš konal zázraky v moci Ducha svatého, přesto tvrdili, že byl posedlý knížetem démonů Belzebulem (Matouš 12:24; Marek 3:30 ).

Židovští vůdci v Ježíšově době se dopustili neodpustitelného hříchu tím, že obvinili Ježíše Krista (osobně, na zemi), že je posedlý démony. Pro takové jednání neměli žádnou omluvu. Nemluvili z neznalosti nebo nedorozumění. Farizeové věděli, že Ježíš byl Mesiáš, kterého Bůh poslal, aby zachránil Izrael. Věděli, že proroctví se naplňují. Viděli Ježíšova podivuhodná díla a slyšeli Jeho jasné podání pravdy. Přesto se záměrně rozhodli popřít pravdu a pomlouvat Ducha svatého. Stáli před Světlem světa, koupali se v Jeho slávě, vyzývavě zavřeli oči a záměrně oslepli. Ježíš prohlásil, že hřích je neodpustitelný.



Rouhání proti Duchu svatému, jakkoli bylo specifické pro situaci farizeů, dnes nelze opakovat. Ježíš Kristus není na zemi a nikdo nemůže osobně vidět Ježíše, jak vykonal zázrak, a pak tuto moc připisovat Satanovi místo Duchu. Jediným neodpustitelným hříchem dnes je neustálá nevíra. Neexistuje žádné odpuštění pro člověka, který zemře ve svém odmítnutí Krista. Duch svatý působí ve světě a usvědčuje nespasené z hříchu, spravedlnosti a soudu (Jan 16:8). Pokud se člověk tomuto přesvědčení vzepře a zůstane nekajícný, volí peklo místo nebe. Bez víry není možné líbit se Bohu (Židům 11:6) a předmětem víry je Ježíš (Skutky 16:31). Neexistuje žádné odpuštění pro někoho, kdo zemře bez víry v Krista.



Bůh se postaral o naše spasení ve svém Synu (Jan 3:16). Odpuštění nacházíme výhradně v Ježíši (Jan 14:6). Odmítnout jediného Spasitele znamená zůstat bez prostředků ke spasení; odmítnout jedinou milost je samozřejmě neomluvitelné.

Mnoho lidí se bojí, že spáchali nějaký hřích, který Bůh nemůže nebo neodpustí, a cítí, že pro ně neexistuje žádná naděje, ať dělají cokoli. Satan by si nepřál nic jiného, ​​než nechat lidi pracovat podle této mylné představy. Bůh povzbuzuje hříšníka, který je usvědčen ze svého hříchu: Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám (Jakub 4:8). Kde přibýval hřích, tím více přibývala milost (Římanům 5:20). A Pavlovo svědectví je pozitivním důkazem toho, že Bůh může a spasí každého, kdo k němu přichází ve víře (1. Timoteovi 1:12–17). Pokud dnes trpíte pod tíhou viny, buďte si jisti, že jste se nedopustili neodpustitelného hříchu. Bůh čeká s otevřenou náručí. Ježíšovo zaslíbení je, že je schopen zcela spasit ty, kteří skrze něj přicházejí k Bohu (Židům 7:25). Náš Pán nikdy nezklame. Bůh je jistě má spása; Budu věřit a nebudu se bát. Hospodin, Hospodin sám, je má síla a má obrana; stal se mou spásou (Izajáš 12:2).

Top