Co je signalizace ctnosti?

Odpovědět



Signalizace ctnosti je relativně nový termín (počátek 21. století), který lze definovat jako vyjádření morálního názoru na předmět, jehož cílem je přimět člověka, aby vypadal jako dobrý člověk pro určitou skupinu lidí. Příkladem signalizace ctnosti může být, když osoba kritizuje určitou formu oblékání a nazývá ji nevhodnou nebo neskromnou, aby vypadala ctnostně vůči náboženské skupině. Nebo by signalizace ctnosti mohla mít podobu vyvěšení charitativního daru na Facebooku, abyste se ukázali jako štědří. Signalizaci ctností využívají také politici, aby získali podporu.

Problém, kdy lidé veřejně signalizují svou ctnost, sahá daleko do minulosti a Pán Ježíš se touto signalizací zabýval v Matoušovi 6:1–4, dlouho předtím, než byla nazvána tímto jménem. Pán mluví o pokrytcích, kteří rádi dávají své almužny před zástupem lidí (verš 2). Rada, kterou náš Pán dává ve verši 3, je, aby vaše pravá ruka nevěděla, co dělá levá. Jinými slovy, držte své charitativní aktivity v tajnosti. Signalizace ctností je pro následovníka Krista zakázána. Pokud vás lidé náhodou uvidí, jak dáváte peníze chudým, budiž; ale motivace by nikdy neměla být taková, aby si vás lidé všimli. Bůh hledí na srdce, ne na vnějšího člověka (1. Samuelova 16:7). Jak píše jeden komentátor, tajemství naší charity je dobrým důkazem její upřímnosti (William Burkitt, Komentář k Novému zákonu , záznam pro Matouše 6:1).



Bible nenechává žádný prostor pro signalizaci ctnosti. Je nám řečeno, abychom studovali, abychom byli tiší (1 Tesalonickým 4:11) a činili dobro všem lidem (Galatským 6:10). není nám to řečeno mluvit o našich dobrých skutcích, jen abychom dělat jim. Přísloví 27:2 říká: 'Ať tě chválí někdo jiný, a ne tvá vlastní ústa.' outsider, a ne vaše vlastní rty. Signalizace ctnosti a lov komplimentů jsou kruhové způsoby, jak se chválit.



A co Matouš 5:16? Ježíš řekl: „Ať svítí vaše světlo před ostatními, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebesích. Je to příkaz k zapojení do signalizace ctnosti? Ne, toto není odkaz na vychloubání nebo ohlašování našich dobrých skutků (ve stejném kázání Ježíš varuje před takovou okázalostí – viz Matouš 6). Pánova slova v Matoušovi 5:16 nám říkají, že v poslušném životě si ostatní nemohou nevšimnout (srov. 1 Petr 1:15). Sláva patří Bohu Otci, ne naší.

Je to naše padlá lidská přirozenost, která vytváří tendenci praktikovat signalizaci ctností. Přirozeně chceme, aby o nás ostatní mysleli dobře, a na sociálních sítích je tak snadné zveřejňovat naše vlastní dobré skutky nebo hlásat naše vznešené hodnoty. Ale my jsme byli povoláni být věrnými před Bohem, ne abychom hledali uznání světa: Většina lidí bude hlásat každému jeho vlastní dobro: ale věrný muž, který najde? (Přísloví 20:6, KJV).



Máme hlásat ne svou vlastní spravedlnost, ale Kristovu spravedlnost (viz 1. Korintským 5:21; Filipským 3:9; 1. Petrův 3:18). Pavel říká v Galaťanům 6:14: Kéž se nikdy nechlubím jinak než křížem našeho Pána Ježíše Krista. Když byl Pavel nucen vypsat své pověřovací listiny podle těla, přednesl své poznámky těmito slovy: V tomto sebevědomém vychloubání nemluvím tak, jak by chtěl Pán, ale jako blázen (2. Korintským 11:17). Signalizace ctností je marnivá a hloupá.

Jan Křtitel, největší z proroků (Lukáš 7:28), měl příležitost ukázat své ctnosti, když se na něj obrátili kněží a levité v Janovi 1:19–21. Když se Johna zeptali: Kdo jsi? a co o sobě říkáš? mohl být výmluvný o své morálce, poukazovat na velká díla, která dělal, nebo nějakým jiným způsobem signalizovat svou ctnost. Místo toho Jan řekl: Jsem hlas volajícího na poušti: ‚Urovnejte cestu Pánu‘ (verš 23). Potom nasměroval lidi od sebe a směrem k Ježíši Kristu, jehož řemínky sandálů nejsem hoden rozvázat (verš 27). Kéž se učíme stejné pokoře.

Top