Co mám dělat, když Bůh říká ne?

Odpovědět



Milujeme pravdu, že Bůh odpovídá na modlitby (1 Jan 5:14–15). Ale nejvíce milujeme, když On souhlasí s našimi žádostmi a říká ano. Ale někdy Boží odpověď zní ne nebo ještě ne. Jako dobrý Otec nám Bůh neudělí to, co není v našem dlouhodobém nejlepším zájmu, i když budeme prosit. Boží odpovědi ano posilují naši víru a důvěru v modlitbu. Ale jak máme reagovat, když říká ne?

Přijetí Božího ne může být zapeklitá situace. Existují verše, které jako by naznačovaly, že vše, o co ve víře žádáme, dostáváme (např. Marek 11:24; Matouš 21:22). Pokud tyto verše izolujeme a vybudujeme kolem nich teologii, může to otřást vírou, když se věci nedějí tak, jak jsme předpokládali. Je moudřejší udělat krok zpět a zvážit celou Boží radu (Skutky 20:27). Kdykoli vybudujeme celou doktrínu na jednom nebo dvou verších, máme namířeno do problémů.



Bůh to několikrát v Písmu udělal ne udělat, jak někdo požádal. On je Bůh a může vidět věci, které my nevidíme. Král David úpěnlivě prosil Hospodina o život svého a Batšeby nemluvněte. David se celé dny postil a modlil, ale sedmého dne dítě zemřelo (2. Samuelova 12:16, 18). Bůh řekl ne. David odpověděl způsobem, který je vzorem pro nás všechny. Přijal, že to, co Bůh udělal, bylo správné a dobré, a vešel do Hospodinova domu a klaněl se (verš 20, NKJV). Doufal v jiný výsledek. Ale Bůh je Bůh a má právo rozhodovat o životě a smrti. David ve svém zármutku vůči Hospodinu nezahořkl ani se neodvrátil. Davidovou odpovědí na Boží ne bylo hlubší uctívání a odevzdání se, a to i v jeho zármutku.



Nový zákon uvádí více příkladů, kdy Bůh řekl svým služebníkům ne. Apoštol Pavel měl cestovat po Malé Asii, aby kázal, ale Bůh řekl ne (Skutky 16:6–9). Pavel si myslel, že pochopil Boží plán. Věřil, že má pokračovat v Asii. Ale Duch svatý řekl ne. Protože Pavlovým přáním bylo naslouchat a poslouchat, bez ohledu na to, co to stálo, opustil Malou Asii a odešel do Makedonie. Tam založil církve, které ovlivnily celý svět. Jeho odpovědí na Boží ne byla okamžitá poslušnost a změna směru.

Ve svém osobním životě byl Pavel sužován tím, co nazýval trnem v těle, poslem Satana, aby mě mučil (2. Korintským 12:7). Pavel prosil Pána při třech různých příležitostech, aby mu tento osten vzal, ale Bůh řekl ne. V této zkoušce se Pavel naučil přivlastňovat si větší míru Boží milosti a žít pro Boží slávu i přes tyto potíže. Jeho odpovědí na Boží ne bylo chlubit se svou slabostí (verš 9). Místo toho, aby se Pavel vzdal ve frustraci nebo se rozhodl, že se o to Bůh nestará, rozhodl se radovat ze slabostí, urážek, strádání, pronásledování, těžkostí. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem silný (verš 10).



Z biblických příkladů se učíme, že Bůh nikdy nepřestává být Bohem. On je suverénní: já jsem Bůh a žádný jiný není; Jsem Bůh a není nikdo jako já. Dávám na vědomí konec od počátku, od pradávna, co teprve přijde. Říkám: ‚Můj záměr splní a udělám vše, co budu chtít.‘ . . . Co jsem řekl, to provedu; co jsem si naplánoval, to udělám (Izajáš 46:9–11).

Mnohokrát může Bůh říci ano našim žádostem, protože zapadají do plánu, který v našich životech připravuje (Římanům 8:28). Řekl ano Mojžíšově žádosti, aby viděl Jeho slávu (Exodus 33:17). Řekl ano na Šalomounovu žádost o moudrost (1 Královská 3:11–13). A Ježíš řekl ano každému, kdo ho prosil o uzdravení a pomoc (Matouš 8:16). Ale naše vírou naplněné žádosti nenahrazují Boží suverénní vládu. Kdyby byl vázán našimi modlitbami, jak někteří učí, ve skutečnosti by přestal být Bohem. Byli bychom bohy, kdybychom diktovali Jeho činy. Nikde v Písmu nevidíme takový precedens.

Bůh často řekne ne věcem, které toužíme vidět, aby se staly. Ti s nezralou vírou to někdy používají jako záminku k tomu, aby Ho úplně opustili: Bůh mé dítě neuzdravil. Bůh mé manželství nezachránil. Bůh mi nedal práci, kterou jsem potřeboval. Pokud je náš názor takový, že Bůh je povinen splnit naše požadavky, jako když džin plní přání, pak budeme zděšeni, když za nás Bůh neplní. Vybíráme si, zda dovolíme, aby ne od Boha rozbilo naši víru nebo ji vybudovalo; Boží ne nás může naučit vytrvat – i když nerozumíme (Jakub 1:3).

Často je to v obdobích, kdy Bůh říká ne, že jsme nuceni usilovat o Boha vážněji. Boží nos často rozbije tu malinkou schránku, ve které jsme se ho snažili udržet a dovolit skutečnému Bohu, aby se nám zjevil. Říká ne, když je to součástí Jeho většího plánu. Říká ne, když náš nedostatek víry naznačuje, že skutečně nevěříme, že je tím, kým říká, že je (Židům 11:6). Říká ne, když jsou naše požadavky zakořeněny v sobectví (Jakub 4:3) nebo když by nám ano uškodilo. A říká ne, když se jako Pavel musíme naučit, že Jeho milost je pro nás dostatečná. Biblické příklady Božích služebníků, kteří zažili Boží ne, nám pomáhají naučit se správně reagovat, když nám Bůh říká ne.

Top