Kdo byl Belzebub?

Odpovědět



Belzebub je řecká forma jména Baal-zebub , pohanský filištínský bůh uctívaný ve starověkém filištínském městě Ekron v době Starého zákona. Je to výraz označující pána much (2. Královská 1:2). Archeologické vykopávky ve starověkých filištínských nalezištích odkryly zlaté obrazy much. Po době Filištínů Židé změnili jméno na Beelzeboul, jak se používá v řeckém Novém zákoně, což znamená pán hnoje. Toto jméno odkazovalo na boha much, který byl uctíván, aby získal vysvobození ze zranění tohoto hmyzu. Někteří bibličtí učenci věří, že Belzebub byl také známý jako bůh špíny, což se později v ústech farizeů stalo názvem hořkého opovržení. V důsledku toho byl Belzebub obzvláště opovrženíhodným božstvem a jeho jméno používali Židé jako přídomek pro Satana.

Slovo má dvě části: Baal , což bylo jméno pro kanaánské bohy plodnosti ve Starém zákoně; a Zebul , což znamená vznešené obydlí. Když tyto dvě části daly dohromady, vytvořily jméno pro samotného Satana, prince démonů. Tento výraz poprvé použili farizeové při popisu Ježíše v Matoušovi 10:24-25. Dříve obvinili Ježíše, že vyháněl démony vládcem démonů (Matouš 9:34), s odkazem na Belzebula (Marek 3:22; Matouš 12:24).



V Matoušovi 12:22 Ježíš uzdravil muže posedlého démonem, který byl slepý a němý. V důsledku toho byli všichni lidé ohromeni a řekli: ‚Mohl to být Syn Davidův?‘ Ale když to farizeové slyšeli, popřeli, že by to mohlo být dílo Boží, ale místo toho prohlásili: ‚Je to jen od Belzebuba , kníže démonů, že tento vyhání démony“ (Matouš 12:23-24).



Je pozoruhodné, že farizeové reagovali na tento neuvěřitelný Ježíšův zázrak zcela opačným způsobem než zástup, který si uvědomil, že Ježíš je od Boha. Ve skutečnosti to bylo přiznání farizeů, že Ježíš činil zázraky nebo skutky mimo dosah jakékoli lidské moci bez pomoci, ale tuto moc připisovali Belzebubovi místo Bohu. Ve skutečnosti měli vědět lépe: ďábel nemůže konat skutky čistého dobra. Tito farizeové však ve své vlastní pýše věděli, že pokud mezi lidmi převládne Ježíšovo učení, jejich vliv na ně je u konce. Zázrak tedy nepopírali, ale připisovali jej pekelné moci, Belzebubovi, princi démonů.

Větší otázka zní: jaký význam to má pro nás jako dnešní křesťany? V Matoušovi 10 nám Ježíš poskytuje samotnou podstatu toho, co znamená být Jeho učedníkem. Zde se dozvídáme, že se chystá vyslat své apoštoly do světa, aby kázali evangelium (Matouš 10:7). Dává jim konkrétní pokyny, co dělat a co ne. Varuje je: Buďte na pozoru před lidmi; vydají vás místním radám a bičují vás v jejich synagogách. . . . Všichni lidé vás budou nenávidět kvůli mně (Matouš 10:17, 22). Potom dodává: Žák není nad svého učitele, ani služebník nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a sluha jako jeho pán. Jestliže se hlava domu jmenovala Belzebub, tím spíše členové jeho domácnosti! (Matouš 10:24-25).



Ježíš nám dnes říká, že pokud Ho lidé nazývají Satanem, jako to dělali farizeové jeho doby, jistě by stejně nazývali i Jeho učedníky. V Janově kapitole 15 Ježíš prohlašuje: Jestliže vás svět nenávidí, mějte na paměti, že mě nenáviděl jako první. Kdybyste patřili světu, miloval by vás jako vlastního. Jak to je, nepatříš do světa, ale já jsem si tě ze světa vyvolil. Proto vás svět nenávidí. Pamatujte na slova, která jsem vám řekl: ‚Žádný služebník není větší než jeho pán.‘ Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás. Jestliže poslechli mé učení, budou poslouchat i vaše. Budou s vámi tak zacházet kvůli mému jménu, protože neznají Toho, který mě poslal (Jan 15:18-21).

Top