Kdo půjde do nebe?

Odpovědět



Lidé mají o nebi různé představy. Mnozí Bohu vůbec nerozumí, ale přesto rádi přemýšlí o nebi jako o „lepším místě“, kam všichni jdeme, když zemřeme. Představy o nebi jsou často jen vágní naděje, na stejné úrovni jako „možná jednoho dne vyhraju v loterii“. Většina lidí nemyslí na nebe, dokud se nezúčastní pohřbu nebo nezemře někdo blízký. Je populární odkazovat se na nebe jako na místo, kam „odcházejí dobří lidé“. A samozřejmě všichni, koho znají a milují, jsou zahrnuti do kategorie 'dobří lidé'.

Ale Bible má hodně co říct o životě po smrti a to je v rozporu s obecným názorem. Jan 3:16 říká: ‚Neboť Bůh tak miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.' Potom ve verši 36 Ježíš dále říká: ‚Kdo věří v Syna, má život věčný, ale kdo zavrhuje Syna, neuvidí život, neboť na něm zůstává Boží hněv.' Židům 9:27 říká: 'Je určeno lidem jednou zemřít, ale potom bude soud.' Podle těchto veršů všichni zemřou, ale ne všichni jdou do nebe (Matouš 25:46; Římanům 6:23; Lukáš 12:5; Marek 9:43).



Bůh je svatý a dokonalý. Nebe, jeho příbytek, je také svaté a dokonalé (Žalm 68:5; Nehemjáš 1:5; Zjevení 11:19). Podle Římanům 3:10 ‚není nikdo spravedlivý, není nikdo‘. Žádná lidská bytost není dostatečně svatá a dokonalá pro nebe. Lidé, které nazýváme ‚dobří‘, nejsou vůbec dobří ve srovnání s bezhříšnou dokonalostí Boha. Kdyby Bůh dovolil hříšným lidem vstoupit do dokonalosti nebe, nebylo by již dokonalé. Jaký standard by se měl použít k určení, kdo je „dost dobrý“? Boží měřítko je jediné, které se počítá, a On již vládl. Římanům 3:23 říká, že ‚všichni zhřešili a nedosáhli Boží slávy‘. A platbou za tento hřích je věčné odloučení od Boha (Římanům 6:23).



Hřích musí být potrestán, jinak Bůh není spravedlivý (2 Tesalonickým 1:6). Soud, kterému čelíme při smrti, je jednoduše tím, že Bůh aktualizuje naše účty a vynáší rozsudek za naše zločiny proti Němu. Nemáme žádný způsob, jak napravit naše křivdy. Naše dobro nepřeváží naše špatné. Jeden hřích zničí dokonalost, stejně jako jedna kapka arsenu ve sklenici vody otráví celou sklenici.

Bůh se tedy stal člověkem a vzal na sebe náš trest. Ježíš byl Bůh v těle. Žil bezhříšným životem v poslušnosti svému Otci (Židům 4:15). Neměl žádný hřích, ale na kříži vzal náš hřích a učinil jej svým vlastním. Jakmile zaplatil cenu za náš hřích, mohli jsme být prohlášeni za svaté a dokonalé (2. Korintským 5:21). Když Mu vyznáme svůj hřích a požádáme Ho o odpuštění, označí náš život plný sobectví, chtíče a chamtivosti „Zaplaceno v plné výši“ (Skutky 2:38; 3:19; 1. Petrův 3:18).



Když jednoho dne stojíme před Bohem, nemůžeme žádat o vstup do nebe na základě vlastních zásluh. Nemáme co nabídnout. Ve srovnání s Božím měřítkem svatosti není ani jeden z nás dost dobrý. Ale Ježíš je a díky Jeho zásluhám můžeme vstoupit do nebe. První Korintským 6:9-11 říká: ‚Což nevíte, že provinilci nezdědí království Boží? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži, kteří mají sex s muži, ani zloději, ani chamtivci, opilci, pomlouvači ani podvodníci nezdědí království Boží. A to někteří z vás byli. Ale byli jste umyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.“ Ježíšova oběť to všechno pokrývá.

Lidé, kteří jdou do nebe, jsou si všichni v jednom podobní: jsou to hříšníci, kteří uvěřili v Pána Ježíše Krista (Jan 1:12; Skutky 16:31; Římanům 10:9). Rozpoznali, že potřebují Spasitele, a pokorně přijali Boží nabídku na odpuštění. Činili pokání ze svých starých způsobů života a vydali se k následování Krista (Marek 8:34; Jan 15:14). Nepokoušeli se získat Boží odpuštění, ale sloužili mu rádi z vděčných srdcí (Žalm 100:2). Víra, která zachraňuje duši, je ta, která proměňuje život (Jakub 2:26; 1 Jan 3:9-10) a plně spočívá na Boží milosti.

Chcete s jistotou vědět, že budete mezi těmi, kteří půjdou do nebe? Přečtěte si prosím následující článek: Jít do nebe – jak mohu zaručit svůj věčný cíl?

Top