Proč Ježíš řekl lidem, aby šli a už nehřešili, když je bezhříšnost nemožná?

Odpovědět



V Novém zákoně jsou dva případy, kdy Ježíš někomu řekl, aby už nehřešil, a každý byl za velmi odlišných okolností. První je, když Ježíš uzdravil invalidu u rybníka Bethesda (Jan 5:1–15). Potom Ježíš toho muže našel a řekl mu: Vidíš, jsi zase v pořádku. Přestaňte hřešit, nebo se vám může stát něco horšího (verš 14). Je jasné, že Ježíš věděl, co způsobilo tento mužův stav. Nejsou nám sdělena specifika tělesného postižení muže, ale kontext naznačuje, že to bylo způsobeno hříšnými rozhodnutími. Ježíš toho muže varoval, že dostal druhou šanci a že by se měl rozhodnout lépe. Kdyby se ten muž vrátil ke svému hříšnému chování, promarnil by příležitost, kterou mu dal Ježíš, aby žil celý a s odpuštěním.




Druhý případ je ve zprávě o ženě přistižené při činu cizoložství (Jan 8:3–11). Když ji žalobci přivedli před Ježíše v očekávání, že vynese rozsudek, řekl jim, že ten, kdo je bez hříchu, má hodit první kamenem. Odsuzující dav jeden po druhém odcházel. Ježíš řekl ženě: Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš (verš 11). Byla chycena. Byla vinna. Zasloužila si kamenování podle Mojžíšova zákona (Leviticus 20:10; Deuteronomium 22:22). Ale náboženští vůdci, kteří ji tam zavlekli, se o svatost nestarali. Snažili se přimět Ježíše, aby řekl, že na Zákoně nezáleží (verš 6).

Ježíš těmto náboženským vůdcům často připomínal, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit (Matouš 5:17). On jako Bůh byl Autorem Zákona (2. Timoteovi 3:16). Farizeové se soustředili na literu Zákona, ale unikli jeho pravému duchu, který je dán v Galatským 5:14: Celý zákon lze shrnout do tohoto jediného příkazu: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Když Ježíš odmítl. odsuzoval ženu, nesnižoval důležitost svatosti. Nabídl jí stejný druh odpuštění, jaký nabízí každému z nás (Skutky 3:19).



Když Ježíš řekl: Jdi a už nehřeš, nemluvil o bezhříšné dokonalosti. Varoval před návratem k hříšnému životnímu stylu. Jeho slova rozšiřovala milosrdenství a požadovala svatost. Ježíš byl vždy dokonalou rovnováhou milosti a pravdy (Jan 1:14). S odpuštěním přichází očekávání, že nebudeme pokračovat ve stejné cestě vzpurnosti. Ti, kdo znají Boží lásku, ho budou přirozeně chtít poslouchat (Jan 14:15).



Když se obrátíme ke Kristu a přijmeme Jeho odpuštění, zažijeme změnu srdce (Lukáš 9:23; Skutky 1:8). Odpuštění není levné a neomlouvá hřích, který nás oddělil od Boha. Boha to stálo všechno, aby nám nabídl očištění, které nás před Ním prohlašuje za spravedlivé (Jan 3:16; 15:13). Spíše než pokračovat v sebestředné cestě, která nás od Něj zpočátku svedla, může odpuštěný jít po Boží cestě (Lukáš 14:27). Pohyb směrem k Bohu je pohybem ke spravedlnosti, čistotě a svatému životu (1 Petr 1:16; Římanům 8:29). Nemůžeme zažít transformující sílu odpuštění, aniž bychom byli navždy změněni.

Je samozřejmé, že žena přistižená při cizoložství se ke své nevěře nevrátila. Setkala se s Ježíšem. Nebyla by dokonalá. Nikdo není. Ale byla navždy změněna. Její oči byly otevřeny, aby zjistila zkaženost toho, co dělala. Sin již nedržel odvolání jako kdysi. Když se setkáme s Ježíšem, hřích již nemá svou osudovou přitažlivost. Grace mění věci. Máme hřešit dál, aby se milost zvětšila? Beze všeho! My jsme ti, kteří zemřeli hříchu; jak v něm můžeme dál žít? (Římanům 6:1–2). Když jsme znovuzrozeni (Jan 3:3), moc Ducha svatého zlomí moc, kterou nad námi kdysi měl hřích (Římanům 6:6). Kdysi jsme žili jen proto, abychom se líbili sami sobě, ale když nám bylo odpuštěno, naše motivace se změnila. Nyní žijeme tak, abychom se líbili Bohu (Galatským 2:20).

Cílem každého křesťana by mělo být již nehřešit, i když si uvědomujeme, že dokud jsme v těle, stále klopýtneme (1 Jan 1:8). Boží touhou pro každého z nás je být svatý, jako je on svatý (1 Petr 1:16). Stále hřešíme, ale hřích již není volbou životního stylu (1 Jan 3:9–10). Když selžeme, můžeme přijít k Bohu a požádat o odpuštění (1. Jana 1:9; 1. Petrův 4:1–2). A jsme-li skutečně Božími dětmi, On nás napraví, když to budeme potřebovat, bude nás trestat (Židům 12:6–11). Jeho dílem je přizpůsobit nás obrazu Jeho Syna (Římanům 8:29).

Top