Proč Exodus 35:2 vyžaduje trest smrti za práci v sobotu?

Odpovědět



V mojžíšském zákoně čelili Izraelité, kteří porušili příkaz proti práci v sobotu, trest smrti. Tento trest nejen zdůraznil nejvyšší důležitost dodržování svatého dne odpočinku jako znamení smluvního vztahu Izraele s Bohem, ale také stanovil symbolickou pravdu o Božím věčném odpočinku.

V Exodus 35:2, když se Izrael chystal pustit se do stavby svatostánku, Mojžíš shromáždil všechen lid a řekl: 'Šest dní se bude pracovat, ale sedmý den bude tvůj svatý den. den sobotního odpočinku Hospodinu. Kdokoli na tom udělá nějakou práci, bude usmrcen. Tato pasáž opakuje zachovávání sabatu, které dal Hospodin Izraeli prostřednictvím Mojžíše v Exodus 31:12–18 a dříve v Exodus 20:8–11 a Exodus 16:21–26.



Zachovávání sabatu bylo důležitým znamením smlouvy mezi Bohem a Jeho lidem. Nerespektování tohoto kritického symbolu smlouvy bylo tak vážným porušením vztahu, že mu byl udělen trest smrti. Až do tohoto bodu měl Izrael prokazatelné zkušenosti s tím, že buď zapomínal, nebo neposlouchal Boží příkazy. V nadšení lidí, že začali stavět svatostánek, bylo nezbytně nutné, aby uctívání nebylo přehlíženo, a to ani při konání chvályhodného díla. Trest smrti tak zdůrazňoval vážnost zachování věrnosti slavnostnímu slibu mezi lidem a Bohem.



Zachovávání sabatu bylo znamením pro lid Izraele, ale má také symbolický význam pro všechny, kdo jsou ve smluvním vztahu s Hospodinem. Věřící v Novém zákoně jsou pod novou smlouvou a již se od nich nevyžaduje, aby zachovávali sobotu jako legalistický den s pravidly o žádné práci; princip upřednostňování času na uctívání a uctívání Boha však zůstává. Když dáváme přednost Bohu, uznáváme sami sobě i ostatním, že je Pánem nad naší prací, naším časem a našimi životy.

Abychom plně porozuměli duchovnímu významu sabatu, je nutné vidět jeho spojení se zbytkem Boha. Zpráva o stvoření zaznamenává, že Bůh poté, co v šesti dnech stvořil nebesa a zemi, sedmý den odpočíval (Genesis 2:2–3). Tento Boží odpočinek nás učí, že Stvořitel milostivě dal příklad tomu, jak my Jeho stvoření máme trávit a užívat si pravidelný den odpočinku od naší práce. Tato fráze má ale hlubší význam. Boží odpočinek pro nás ukazuje na duchovní odpočinek – radost nebes navždy s Bohem – který přichází skrze víru v Ježíše Krista a poslušnost vůči Němu (Židům 4:1–10). Pokud nespočineme v dokončeném díle Ježíše Krista na kříži, zůstaneme duchovně mrtví.



Podle Staré smlouvy se židovský lid snažil, aby se stal přijatelným pro Boha, ale samozřejmě nebyl schopen dodržovat všechny Boží zákony. Oběti požadované zákonem se musely znovu a znovu opakovat, aby se hříšníci mohli přiblížit ke svatému Bohu. Propracovaný, ale nedostatečný systém byl navržen tak, aby ukázal na Mesiáše, Ježíše Krista, který jednou provždy přinese jednu oběť za hříchy. Když Ježíš dokončil své poslání na Golgotě, posadil se a spočinul po Boží pravici (Židům 10:1–14). Kvůli Kristovu dokončenému dílu na kříži se věřící již nemusejí namáhat, aby byli spravedliví před Bohem, ale mohou vstoupit do Jeho odpočinku (Židům 9:11–14). Ježíš je naším sabatním odpočinkem a v Něm přestáváme od naší dřiny a nacházíme úplný odpočinek od vlastního úsilí. Odpočíváme v Kristu nejen jeden den v týdnu, ale vždy. Důsledkem pokračování naší práce, když bychom měli odpočívat v Kristu, je smrt – předzvěstí trestu smrti pro Izraelity pracující o sabatu.

Pro Izrael bylo dodržování sabatu znamením poslušnosti Boží smlouvy. Ti, kteří nedodržovali sobotu tím, že přestali pracovat, svými činy otevřeně dokazovali, že nejsou partnery v dohodě. Na druhé straně ti, kteří věrně dodržovali sobotu, dali veřejně najevo svou rozhodnou věrnost Pánu sabatu. Týdenní sabat je také symbolickou připomínkou Božího božského, věčného odpočinku a trest smrti za práci v sobotu poukazuje na osud nevěřících, kteří odmítají vstoupit do Božího odpočinku skrze smírnou smrt Ježíše Krista na kříži.

Top