Proč se žalmista ptá: Co je člověk, že na něj pamatuješ (Žalm 8:4)?

Odpovědět



Když vezmeme v úvahu Žalm 8:4 spolu s jeho okolními verši, vidíme, že žalmista (král David) chválí Pána za to, že lidem ve svém stvoření poskytl tak nadřazené postavení. Píše: Když se dívám na tvá nebesa, na dílo tvých prstů, na měsíc a hvězdy, které jsi usadil, co je člověk, že na něj pamatuješ, a syn člověka, že se o něj staráš? (Žalm 8:3–4, ESV).

V této pasáži se hebrejské slovo přeložené jako člověk vztahuje k lidstvu obecně a zdůrazňuje pomíjivost a slabost lidstva. Když se David dívá na rozlehlost a nádheru vesmíru, lidské bytosti se zdají malé a bezvýznamné. Vzhledem k majestátnosti a stálosti měsíce a hvězd, které Bůh stvořil, se David diví: Co obnáší lidské bytosti, že bys je, ó Bože, měl brát v úvahu? Pak si odpovídá na svou otázku: Přesto jsi je učinil jen o málo nižšími než Bůh a korunoval jsi je slávou a ctí. Dal jsi jim kontrolu nad vším, co jsi udělal, a dal jsi všechny věci pod jejich autoritu (Žalm 8:5–6, NLT).



Vzhledem k Božímu ručnímu dílu a neomezenosti Jeho stvoření je David ohromen Pánovou starostí o lidské bytosti a postavením, které jim dal, aby vládli stvoření. Všemocný Bůh vesmíru se o nás tak hluboce stará, že nás učinil jen o málo nižšími, než je On sám (nebo, jak to říkají některé překlady, než andělé) a dal nám autoritu nad svým stvořením. Žalm 8:4 odráží Genesis 1:26 a rozhodnutí trojjediného Boha stvořit lidi ke svému obrazu a podobě a dát jim autoritu nad celým Božím stvořením. Obě pasáže vyjadřují biblickou doktrínu – že od počátku Bůh stvořil lidi, aby byli Jeho zástupci na zemi a aby v Jeho jménu vládli všem ostatním tvorům.



V mysli a srdci Boha jsou lidé na prvním místě. Job dělá stejné pozorování, ale s jiným důrazem. Spíše než být uchvácen Boží pozorností, Job – chycen ve své bídě a utrpení – si přeje, aby ho Pán nechal na pokoji: Co je to za lidstvo, že z nich děláte tolik, že jim věnujete tolik pozornosti, že je každou chvíli zkoumáte? ráno a testovat je každou chvíli? Nikdy ode mě neuhneš, nebo mě nenecháš být ani na okamžik? (Job 7:17–19).

Kniha Židům nápadně využívá Žalm 8:4: Neboť na jednom místě Písmo říká: ‚Co jsou obyčejní smrtelníci, že byste o nich měli přemýšlet, nebo syn člověka, že byste se o něj měli starat? Přesto jsi je na malou chvíli učinil o něco nižšími než anděly a korunoval jsi je slávou a ctí. Dal jsi jim autoritu nad všemi věcmi.‘ Když se teď říká ‚všechny věci‘, znamená to, že nic není vynecháno. Ale ještě jsme neviděli všechny věci podřídit jejich autoritě. To, co vidíme, je Ježíš, který na malou chvíli dostal postavení ‚o něco nižší než andělé‘; a protože za nás vytrpěl smrt, je nyní ‚korunován slávou a ctí.‘ (Židům 2:6–9, NLT). Pisatel listu Židům odkazuje na pasáž Starého zákona, aby ukázal, že Ježíš byl skutečně člověk, vtělený Bůh. Žalm 8:4 se naplnil v Ježíši Kristu.



Ježíš se pokořil a stal se lidskou bytostí. Ve své pozemské službě byl o něco nižší než andělé (Židům 2:7, 9). Jako člověk ochotně prožíval utrpení a smrt, stejně jako my. Ale Ježíš okusil smrt za každého (verš 9, NLT). Vzal na sebe naši přirozenost a stal se jako my, ale bez hříchu a vzpoury, které poskvrňují naši existenci. Svou smrtí pro nás Ježíš zlomil moc smrti: Protože Boží děti jsou lidské bytosti – stvořené z masa a krve – i Syn se stal tělem a krví. Neboť jen jako člověk mohl zemřít a jedině smrtí mohl zlomit moc ďábla, který měl moc smrti. Jedině tak mohl osvobodit všechny, kteří žili jako otroci ve strachu z umírání (Židům 2:14–15, NLT). Ježíš se stal člověkem a zemřel, aby nás osvobodil od smrti.

Kdo jsme pouzí lidé, že se s námi nejvyšší Bůh stvoření tak důvěrně zapojuje? Co se učíme ze žalmistovy otázky?

Co je to za člověka, že na něj pamatuješ? oslavuje důstojnost a úctu lidí v očích Boha navzdory jejich zdánlivé bezvýznamnosti. I v našem poníženém stavu nás Bůh velmi ctí, a to natolik, že nám dal autoritu nad stvořením. A co víc, dozvídáme se, že jsme středem Jeho pozornosti, zřítelnicí Božího oka (viz Deuteronomium 32:10; Zachariáš 2:8; Žalm 17:8). Jsme Pánovým konečným stvořením a mistrovským dílem, nově stvořeni v Kristu Ježíši, takže můžeme dělat dobré věci, které pro nás již dávno naplánoval (Efezským 2:10).

Top