Proč Bůh neuzdraví osoby po amputaci?

Odpovědět



Někteří používají tuto otázku ve snaze ‚vyvrátit‘ existenci Boha. Ve skutečnosti existuje populární protikřesťanská webová stránka věnovaná Proč Bůh neuzdraví osoby po amputaci? argument: http://www.whywontgodhealamputees.com . Pokud je Bůh všemohoucí a pokud Ježíš slíbil, že udělá vše, oč požádáme (nebo tak zní zdůvodnění), proč Bůh nikdy neuzdraví osoby po amputaci, když se za ně modlíme? Proč Bůh uzdravuje například oběti rakoviny a cukrovky, a přesto nikdy nezpůsobí regeneraci amputované končetiny? To, že člověk po amputaci zůstane amputovaným, je pro některé „důkazem“, že Bůh neexistuje, že modlitba je zbytečná, že takzvaná uzdravení jsou náhoda a náboženství je mýtus.

Výše uvedený argument je obvykle prezentován promyšleným, dobře odůvodněným způsobem, s liberálním posypem Písma, aby to vypadalo o to legitimněji. Je to však argument založený na nesprávném pohledu na Boha a na nesprávném výkladu Písma. Úvahy, které se často používají v argumentu, proč Bůh neuzdraví osoby po amputaci, vytváří nejméně sedm chybných předpokladů:



Předpoklad 1: Bůh nikdy neuzdravil člověka po amputaci. Kdo může říci, že v dějinách světa Bůh nikdy nezpůsobil regeneraci končetiny? Říci: ‚Nemám žádný empirický důkaz, že by se končetiny mohly regenerovat; proto se žádný člověk po amputaci nikdy v historii světa nevyléčil“ je podobné jako říkat „nemám žádný empirický důkaz, že na mém dvoře žijí králíci; proto žádný králík nikdy v historii světa nežil na této půdě.“ Je to závěr, který prostě nelze vyvodit. Kromě toho máme historické záznamy o tom, jak Ježíš uzdravoval malomocné, z nichž někteří můžeme předpokládat, že ztratili prsty nebo rysy obličeje. V každém případě byli malomocní celí obnoveni (Marek 1:40–42; Lukáš 17:12–14). Je tu také případ muže se scvrklá rukou (Matouš 12:9-13) a obnovení Malchova useknutého ucha (Lukáš 22:50-51), nemluvě o tom, že Ježíš vzkřísil mrtvé (Matouš 11:5; Jan 11), což by bylo nepopiratelně ještě obtížnější než uzdravení osoby po amputaci.



Předpoklad 2: Boží dobrota a láska vyžadují, aby všechny uzdravil. Nemoc, utrpení a bolest jsou výsledkem našeho života v prokletém světě – prokletém kvůli našemu hříchu (Genesis 3:16-19; Římanům 8:20-22). Boží dobrota a láska ho podnítily, aby nám poskytl Spasitele, který nás vykoupí z prokletí (1 Jan 4:9-10), ale naše konečné vykoupení nebude uskutečněno, dokud Bůh neučiní definitivní konec hříchu ve světě. Do té doby jsme stále vystaveni fyzické smrti.

Pokud by Boží láska vyžadovala, aby uzdravil každou nemoc a slabost, nikdo by nikdy nezemřel – protože „láska“ by každého udržela v dokonalém zdraví. Biblická definice lásky je „obětové hledání toho, co je pro milovanou osobu nejlepší“. To, co je pro nás nejlepší, není vždy fyzická celistvost. Apoštol Pavel se modlil, aby mu byl odstraněn ‚ostn z těla‘, ale Bůh řekl: ‚Ne‘, protože chtěl, aby Pavel pochopil, že k tomu, aby mohl zažít udržující Boží milost, nepotřebuje být fyzicky celý. Prostřednictvím této zkušenosti Pavel rostl v pokoře a v pochopení Božího milosrdenství a moci (2. Korintským 12:7-10).



Svědectví Joni Eareckson Tada poskytuje moderní příklad toho, co Bůh může udělat prostřednictvím fyzické tragédie. Jako teenager Joni utrpěla nehodu při potápění, která způsobila kvadruplegiku. V její knize Joni , vypráví, jak mnohokrát navštívila léčitele vírou a zoufale se modlila za uzdravení, které nikdy nepřišlo. Nakonec svůj stav přijala jako Boží vůli a píše: „Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem přesvědčená, že Bůh nechce každému dobře. Používá naše problémy ke své slávě a našemu dobru“ (str. 190).

Předpoklad 3: Bůh i dnes koná zázraky stejně jako v minulosti. V tisícileté historii, na kterou se vztahuje Bible, najdeme jen čtyři krátká období, ve kterých se hojně konaly zázraky (období exodu, doba proroků Eliáše a Elizea, Ježíšova služba a doba apoštolů). Zatímco k zázrakům docházelo v celé Bibli, pouze během těchto čtyř období byly zázraky ‚běžné‘.

Doba apoštolů skončila sepsáním Zjevení a Janovou smrtí. To znamená, že nyní jsou zázraky vzácné. Jakákoli služba, která tvrdí, že je vedena novým druhem apoštolů nebo tvrdí, že má schopnost léčit, klame lidi. „Léčitelé víry“ hrají na emoce a využívají sílu sugesce k vytvoření neověřitelných „léčení“. To neznamená, že Bůh dnes lidi neuzdravuje – my věříme, že ano – ale ne v počtu nebo způsobem, který někteří lidé tvrdí.

Znovu se vrátíme k příběhu Joni Eareckson Tada, která svého času hledala pomoc léčitelů vírou. Na téma novodobých zázraků říká: „Jednání člověka s Bohem v naší době a naší kultuře je založeno spíše na Jeho Slovu než na „znameních a divech“ (op cit., str. 190). Jeho milost je dostatečná a Jeho Slovo je jisté.

Předpoklad 4: Bůh je povinen říci „ano“ každé modlitbě pronesené ve víře. Ježíš řekl: ‚Jdu k Otci. A učiním vše, oč budete prosit v mém jménu, aby Syn přinesl slávu Otci. Můžete mě o cokoli prosit v mém jménu a já to udělám“ (Jan 14:12-14). Někteří se pokoušeli interpretovat tento úryvek tak, že Ježíš souhlasí s tím, co žádáme. Ale to je nesprávné chápání Ježíšova záměru. Nejprve si všimněte, že Ježíš mluví ke svým apoštolům a zaslíbení je pro ně. Po Ježíšově nanebevstoupení dostali apoštolové moc činit zázraky, když šířili evangelium (Skutky 5:12). Za druhé, Ježíš dvakrát použil výraz ‚v mém jménu‘. To naznačuje základ pro modlitby apoštolů, ale také to znamená, že cokoliv, za co se modlili, by mělo být v souladu s Ježíšovou vůlí. Například o sobecké modlitbě nebo o modlitbě motivované chamtivostí nelze říci, že se modlí v Ježíšově jménu.

Modlíme se ve víře, ale víra znamená, že věříme Bohu. Důvěřujeme Mu, že udělá to, co je nejlepší, a že ví, co je nejlepší. Když vezmeme v úvahu veškeré biblické učení o modlitbě (nejen slib daný apoštolům), dozvíme se, že Bůh může uplatnit svou moc v reakci na naši modlitbu, nebo nás může překvapit jiným způsobem jednání. Ve své moudrosti vždy dělá to, co je nejlepší (Římanům 8:28).

Předpoklad 5: Boží budoucí uzdravení (při vzkříšení) nemůže kompenzovat pozemské utrpení. Pravdou je, že ‚naše nynější utrpení nestojí za srovnání se slávou, která se na nás zjeví‘ (Římanům 8:18). Když věřící ztratí úd, má Boží zaslíbení budoucí celistvosti a víra znamená ‚být si jistý tím, v co doufáme, a jistý tím, co nevidíme‘ (Židům 11:1). Ježíš řekl: ‚Je pro tebe lepší vejít do života zmrzačený nebo zmrzačený, než mít dvě ruce nebo nohy a být uvržen do věčného ohně‘ (Matouš 18:8). Jeho slova potvrzují relativní nedůležitost našeho fyzického stavu v tomto světě ve srovnání s naším věčným stavem. Vstoupit do života zmrzačený (a pak být uzdraven) je nekonečně lepší než vstoupit celý do pekla (trpět věčnost).

Předpoklad 6: Boží plán podléhá schválení člověka. Jedním z argumentů „proč Bůh neuzdraví osoby po amputaci“ je, že Bůh prostě není „spravedlivý“ k osobám po amputaci. Přesto je Písmo jasné, že Bůh je dokonale spravedlivý (Žalm 11:7; 2. Tesalonickým 1:5-6) a ve své svrchovanosti nikomu neodpovídá (Římanům 9:20-21). Věřící věří v Boží dobrotu, i když to okolnosti ztěžují a zdá se, že rozum pokulhává.

Předpoklad 7: Bůh neexistuje. Toto je základní předpoklad, na kterém je založen celý argument „proč Bůh neuzdraví osoby po amputaci“. Ti, kdo prosazují argument „proč Bůh neuzdraví osoby po amputaci“, začínají předpokladem, že Bůh neexistuje, a pak svou myšlenku podpoří, jak nejlépe dovedou. Pro ně je „náboženství mýtus“ předem daným závěrem prezentovaným jako logická dedukce, která je však ve skutečnosti základem argumentu.

V jistém smyslu je otázka, proč Bůh neléčí osoby po amputaci, triková otázka, srovnatelná s 'Může Bůh udělat kámen tak velký, že ho nezvedne?' a je navržen tak, aby nehledal pravdu, ale aby zdiskreditoval víru. V jiném smyslu to může být platná otázka s biblickou odpovědí. Tato odpověď by ve zkratce zněla asi takto: ‚Bůh může uzdravit lidi po amputaci a uzdraví každého z nich, kdo důvěřuje Kristu jako Spasiteli. Uzdravení přijde, ne jako výsledek toho, že ho požadujeme nyní, ale v Božím vlastním čase, možná v tomto životě, ale určitě v nebi. Do té doby chodíme vírou a důvěřujeme Bohu, který nás vykupuje v Kristu a slibuje vzkříšení těla.“

Osobní svědectví:
Náš první syn se narodil bez kostí v bércích a na chodidlech a měl pouze dva prsty. Dva dny po svých prvních narozeninách mu amputovali obě nohy. Nyní uvažujeme o adopci dítěte z Číny, které by vyžadovalo podobnou operaci, protože má podobné problémy. Cítím, že si mě Bůh vybral jako velmi zvláštní matku pro tyto zvláštní děti, a dokud jsem neviděl téma o tom, proč Bůh neuzdravuje osoby po amputaci, neměl jsem tušení, že to lidé používali jako důvod k pochybnostem o existenci Boha. Jako matka jednoho beznohého dítěte a potenciální matka dalšího dítěte, kterému budou také chybět některé dolní končetiny, jsem to v takovém světle nikdy neviděla. Spíše jsem viděl, jak mě povolává být zvláštní matkou jako způsob, jak učit ostatní o Božích požehnáních. Volá mě také, abych dal těmto dětem příležitost přidat se do křesťanské rodiny, která je naučí milovat Pána jejich zvláštním způsobem a pochopit, že vše můžeme překonat skrze Krista. Někomu by to mohlo připadat jako kámen úrazu; považujeme to za vzdělávací zkušenost a výzvu. Děkujeme mu také za to, že dal někomu znalosti k provedení nezbytných operací a zhotovení nezbytných protéz, které mému synovi a doufejme i našemu příštímu synovi umožní chodit, běhat, skákat a žít tak, aby oslavoval Boha ve všech věcech. A víme, že Bůh ve všem pracuje pro dobro těch, kdo ho milují, kteří byli povoláni podle jeho záměru (Římanům 8:28).

Top