Zažijeme čas v nebi?

Zažijeme čas v nebi? Odpovědět



Benjamin Franklin nám připomněl, že čas je látka, ze které se skládá život. Naše pozemská existence je poznamenána časem. Plýtváme je, utrácíme a šetříme; máme čas ve svých rukou, nebo doháníme ztracený čas; mluvíme o těch, kteří mají všechen čas na světě, zatímco jiným dochází čas; a pak, když náš čas vyprší, opustíme tento svět. A co v nebi? Budeme stále prožívat čas jako nyní? Krátká odpověď je, že opravdu nevíme.



Nejprve si ujasněme, že když říkáme nebe, máme na mysli Boží příbytek. Zjevení 21:3–4 říká: Podívejte se! Boží příbytek je nyní mezi lidmi a on bude bydlet s nimi. Budou jeho lidem a sám Bůh bude s nimi a bude jejich Bohem. „Setře jim každou slzu z očí. Už nebude žádná smrt ani truchlení, pláč ani bolest, protože starý řád věcí pominul. Kapitola pokračuje popisem Nového Jeruzaléma, kde budou věřící přebývat navěky.





Někteří tvrdí, že nezažijeme čas v nebi, protože nám bylo řečeno: Město nepotřebuje, aby na něj svítilo slunce ani měsíc, protože světlo mu dává Boží sláva a jeho lampou je Beránek (Zjevení 21:23 viz také Zjevení 22:5). Pokud je koloběh dne a noci pryč, možná to signalizuje konec času – nebo alespoň našeho měření času. Víme také, že Bůh existuje mimo čas (2. Petrův 3:8), takže ti, kdo s ním přebývají, budou možná také mimo čas.



Jiní však poukazují na to, co se zdá být jasnými odkazy na prožívání času v nebi. Například Zjevení 8:1 říká: V nebi bylo ticho asi půl hodiny. Byla ta půlhodina pouhým Janovým měřením doby ticha z perspektivy spojené se zemí, nebo si obyvatelé nebe také uvědomovali plynutí času?



Zdá se, že ti, kdo jsou v nebi, si uvědomují plynutí času na zemi, a mohou jej dokonce popsat jako dlouhé. Zjevení 6:9–10 říká: Viděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti kvůli slovu Božímu a svědectví, které zachovávali. Volali mocným hlasem: ‚Jak dlouho, Pane, svatý a pravdivý, dokud nebudeš soudit obyvatele země a pomstít naši krev?‘ Bezpochyby jak dlouho je fráze související s časem. Tyto příklady se vyskytují před věčným stavem, ale mohou podporovat myšlenku, že čas ovlivňuje naši existenci v místě Božího příbytku.



Zjevení 22:1–5 hovoří o Novém Jeruzalémě: Tehdy mi anděl ukázal řeku vody života, čistou jako křišťál, vytékající z trůnu Božího a Beránkova uprostřed velké ulice město. Na každé straně řeky stál strom života, který nesl dvanáct úrody ovoce a každý měsíc přinášel své ovoce. A listí stromu je k uzdravení národů. . . . Už žádná noc nebude. Nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť jim dá světlo Pán Bůh. A budou kralovat na věky věků. Zmínka o každém měsíci a navždy a navždy naznačuje plynutí času. Dalo by se naznačit, že John byl schopen vysvětlit svou vizi pouze časově ohraničenými termíny a že jeho slova přesně nereprezentují realitu vize. Nicméně, Měsíc je stále slovo související s časem.

Když Bůh stvořil svět, stvořil čas – byl tu počátek (Genesis 1:1). Stvoření, včetně reality času, označil za velmi dobré (Genesis 1:31). Zdá se tedy, že čas je něco dobrého a vhodného pro Boží stvoření. Jako součást Božího stvoření podléháme času. Změní se to ve věčnosti? Nemůžeme si být jisti.

Nebe je mimo naše chápání. Ale můžeme spočinout v tom, že náš Bůh je dobrý a to, co pro nás připravil, je dobré. Ten, kdo seděl na trůnu, řekl: ‚Vytvářím všechno nové!‘ Potom řekl: ‚To si zapiš, protože tato slova jsou důvěryhodná a pravdivá.‘ Řekl mi: ‚Je hotovo. Jsem Alfa a Omega, Počátek a Konec. Žíznivému dám zdarma vodu z pramene vody života. Ti, kteří zvítězí, toto vše zdědí a já budu jejich Bohem a oni budou mými dětmi (Zjevení 21:5–7).



Top